Rok v knihách - 2020

 V minulém roce se i na mém čtení projevila krize. Nejvíc knih jsem přečetla v jarní karanténě. V létě jsem se věnovala hlavně intenzivnímu žití co to šlo a na čtení jsem neměla moc náladu. A podzim byl celkově těžkej...mimo jiné mě postihla mánie nakupování krásných amerických kuchařských knih.

Z čeho mám radost je, že jsem (po 3 letech výcviku!) dočetla první celou knihu od Carla Rogerse. Zezačátku jsem vůbec nerozuměla, co bych si z jeho psaní měla vzít, jeho genialitu objevuju až teď, když už o terapeutickém směru PCA něco vím. A podle toho, co říkají vedoucí výcviku, ji budu moct objevovat celý život, protože jeho jednoduché texty mají hodně vrstev a ukazují v každé fázi života něco jiného. 

Anna Potůčková: Kosmetická kuchařka. Podle kosmetické kuchařky jsem se nadšeně pustila do výroby vlastní kosmetiky. Jsou tam srozumitelné návody, recepty fungují a představují podle mě dobrý základ k dalšímu experimentování. 

Nassim Nicholas Taleb: Antifragilita. + Nasadit vlastní kůži. Taleba mám ráda a přečetla bych od něj asi i manuál k vysavači. Líbí se mi, jak je přidrzlý a sebejistý a žije to, co káže. Obě knihy rozvíjejí jeho základní téma - předpovědi vzácných událostí a způsoby, jak vytěžit z nahodilosti maximum. 

Sajjid Kašua: Sledování změn. Zvláštní román o návratu do Palestiny z USA, protkaný fantazijním příběhem a depresí - celý ten příběh na mě působil jako znepokojivé blouznění ztraceného muže. Překvapily mě reálie - jak nepříjemná je situace Palestinců v Izraeli, co obnáší život v pouštní vesnici v pásmu Gazy. Ještě dlouho po přečtení jsem se nemohla zbavit neklidu, který ve mě kniha vyvolala.

Kristopher Jansma: Neměnnost leopardích skvrn. Několik situací, v každém z nich postavy, které se zdají být stejné jako v tom předchozím, ale možná ne tak úplně. Spisovatel píše o údělu spisovatele a mě to dost bavilo číst. 

Laura van Dernoot Lipsky a Connie Burková: Provázení traumatem. Zajímavý pohled na nutnost sebepéče v pomáhajících profesích. Ve spoustě nešvarů, které autorky popisují jako důsledek nedostatečného zpracování traumatu u pomáhajících pracovníků jsem viděla naši nemocnici. 

Carl Ransom Rogers: Být sám sebou. Jeden za základních původních textů psychoterapie zaměřené na člověka. Na první pohled vypadá Rogersovo psaní jako takové vyprávění pána, který si rád povídá, ale když jsem se dostala za jeho lehkost vyjádření, myšlenky jsem našla zásadní. Pravděpodobně si knihu přečtu ještě několikrát, s odstupem času. 

Neil Young: Obsahuji davy. Chytrá a informacemi nabitá kniha o mikrobech ve světě i v tělech živých organismů. Je velmi čtivá, fakta jsou podaná tak, aby je pochopil i laik, ale zároveň nedělá ze čtenáře hlupáka. Když vyšla, říkala jsem si, že si ji určitě nepřečtu, protože podle názvu jsem si myslela, že půjde zase o nějakou senzaci o mnohočetné poruše osobnosti...mikrobi jsou lepší!