Rok v knihách - 2020

 V minulém roce se i na mém čtení projevila krize. Nejvíc knih jsem přečetla v jarní karanténě. V létě jsem se věnovala hlavně intenzivnímu žití co to šlo a na čtení jsem neměla moc náladu. A podzim byl celkově těžkej...mimo jiné mě postihla mánie nakupování krásných amerických kuchařských knih.

Z čeho mám radost je, že jsem (po 3 letech výcviku!) dočetla první celou knihu od Carla Rogerse. Zezačátku jsem vůbec nerozuměla, co bych si z jeho psaní měla vzít, jeho genialitu objevuju až teď, když už o terapeutickém směru PCA něco vím. A podle toho, co říkají vedoucí výcviku, ji budu moct objevovat celý život, protože jeho jednoduché texty mají hodně vrstev a ukazují v každé fázi života něco jiného. 


Anna Potůčková: Kosmetická kuchařka. Podle kosmetické kuchařky jsem se nadšeně pustila do výroby vlastní kosmetiky. Jsou tam srozumitelné návody, recepty fungují a představují podle mě dobrý základ k dalšímu experimentování. 

Nassim Nicholas Taleb: Antifragilita. + Nasadit vlastní kůži. Taleba mám ráda a přečetla bych od něj asi i manuál k vysavači. Líbí se mi, jak je přidrzlý a sebejistý a žije to, co káže. Obě knihy rozvíjejí jeho základní téma - předpovědi vzácných událostí a způsoby, jak vytěžit z nahodilosti maximum. 

Sajjid Kašua: Sledování změn. Zvláštní román o návratu do Palestiny z USA, protkaný fantazijním příběhem a depresí - celý ten příběh na mě působil jako znepokojivé blouznění ztraceného muže. Překvapily mě reálie - jak nepříjemná je situace Palestinců v Izraeli, co obnáší život v pouštní vesnici v pásmu Gazy. Ještě dlouho po přečtení jsem se nemohla zbavit neklidu, který ve mě kniha vyvolala.

Kristopher Jansma: Neměnnost leopardích skvrn. Několik situací, v každém z nich postavy, které se zdají být stejné jako v tom předchozím, ale možná ne tak úplně. Spisovatel píše o údělu spisovatele a mě to dost bavilo číst. 

Laura van Dernoot Lipsky a Connie Burková: Provázení traumatem. Zajímavý pohled na nutnost sebepéče v pomáhajících profesích. Ve spoustě nešvarů, které autorky popisují jako důsledek nedostatečného zpracování traumatu u pomáhajících pracovníků jsem viděla naši nemocnici. 

Carl Ransom Rogers: Být sám sebou. Jeden za základních původních textů psychoterapie zaměřené na člověka. Na první pohled vypadá Rogersovo psaní jako takové vyprávění pána, který si rád povídá, ale když jsem se dostala za jeho lehkost vyjádření, myšlenky jsem našla zásadní. Pravděpodobně si knihu přečtu ještě několikrát, s odstupem času. 

Neil Young: Obsahuji davy. Chytrá a informacemi nabitá kniha o mikrobech ve světě i v tělech živých organismů. Je velmi čtivá, fakta jsou podaná tak, aby je pochopil i laik, ale zároveň nedělá ze čtenáře hlupáka. Když vyšla, říkala jsem si, že si ji určitě nepřečtu, protože podle názvu jsem si myslela, že půjde zase o nějakou senzaci o mnohočetné poruše osobnosti...mikrobi jsou lepší!

Komentáře

  1. Mila Jitko. Timto dekuji za tip na knihu "Provazeni traumatem". Rada bych se dozila doby, kdy uceni mladyh (nejen) lekaru nebude probihat stylem "ja taky trpel, at si to ty mlady taky vyzerou". Nez se toto stane skutecnosti, musime byt vdecni za kazdeho osviceneho sefa, milou kolegyni nebo treba moudreho nocniho vratneho..Oazy v pousti.
    Zdravi S

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z medicíny nemám pocit, že by nás někdo učil tímto způsobem, ale v praxi plné přepracovaných lidí je kolikrát i jen možnost změny zablokována přesně touhle mentalitou - "za nás to bylo ještě horší, tak jakýpak ústupky". Věci se mění pomalu a bolestně a po kousíčcích.
      Doufám, že vám knížka bude užitečná.

      Vymazat
    2. Tak to uz je posun k lepsimu, za nas (jsem rocnik 1974) to byl mainstream :-). Tedy cest vyjimkam.

      Vymazat
    3. Asi taky záleží na fakultě. Co tak slýchám od kolegů tak na první LF je standardem šlapání po studentech, já jsem studovala v Plzni a tam to bylo super a na 2. a 3. měli spíš taky příjemný přístup.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky