Moje cesta šitím šatů

Mám ráda šaty. Nosím šaty. K tomu, abych si ušila takové, jaké chci, jsem se ale dopracovávala dlouho. 

Před 10 lety jsem chtěla vypadat extra žensky, což pro mě tehdy znamenalo nosit velmi obtažené oblečení, protože jsem měla hrůzu z toho, že když nebudu mít zvýrazněný pas, budu vypadat kredenciozně. Postupem času se ale změnil můj vkus i nároky na pohodlí, které na oblečení mám. Musí mi dovolit volně se hýbat, vylézt na nějakou terénní nerovnost, neškrtit, když se najím nebo uložím na pohovce. V současnosti trávím většinu pracovní doby rozvalená v (pohodlném) křesle s nohama složenýma pod sebou. Midi délka sukně je minimum, abych zakryla nohy v tureckém sedu, abych nemusela řešit, co mi kde je nebo není vidět. Nastupují sukně s elastickým pasem a volnější siluety šatů, které můžu v případě potřeby vždycky stáhnout páskem. 

Šiju hlavně podle střihů nezávislých malých značek, k popisům jednotlivých modelů přidávám odkazy na stránky a instagramovou galerii.

Moje první šaty, které jsem ušila, byly #criswoodsewsenvelope - jednoduchý bezezbytkový střih, vpodstatě 4 obdélníky sešité dohromady. 

Další byly tyhle - Wilder Gown od Friday pattern company (insta zde). Původně měly u krku zavazování, ale různými úpravami jsem se dostala k nařasenému výstřihu do V, který mi vyhovuje. Moje #wildergown je z lehké viskózy z Ateliru Brunette. Ušila jsem ještě jedny z těžšího černého mixu lnu a viskózy, ale ty jsem po letech nenošení letos prodala na vintedu. Usoudila jsem, že černé šaty teď nechci moc nosit. 

Wilder gown jsem ušila na jaře 2021 a od té doby jsem se šití šatů vyhýbala.

Dlouho, dlouho jsem na členkách instagramové šicí komunity obdivovala Hope Dress od australské značky střihů Style Arc, ale neměla jsem PayPal, abych si střih koupila. Když letos na jaře vydali rozšiřující balíček s novými typy živůtků a rukávů, nemohla jsem už odolávat a Paypal jsem už taky měla. Ráda šiju i nosím raglánové vršky a taky mám ráda balónové rukávy, tyhle šaty mají obojí. 

Šaty jsem ušila z deadstock bavlny z Textilemountain, obchodu, který prodává látky, které někdo jiný nechtěl. 

Málem bych zapomněla na svoje Divadelní šaty. Nosím je do divadla, na konference a všude jinde, kde chci vypadat důstojně. Jsou to Kielo Wrap Dress od Named Clothing. Střih je původně navržený pro úpletové látky, jenže já jsem v té době měla prastarý šicí stroj po babičce, se kterým se úplety šily velmi svízelně (v roce 1965 se nepředpokládalo, že lidi budou šít úpletové věci doma). Tak jsem podle tutorialu od Sary ze Sewing Therapy upravila střih pro tkanou látku a přidala jsem balónový rukávy. Ty šaty jsou skvělý. Jediná jejich nevýhoda je, že nemají kapsy a ty kapsy fakt není v tom střihu kam dát.

Sara je skvělá a celý její YouTube kanál stojí za to. 

Pak jsou tu "svetrové šaty", které jsem vytvořila prodloužením střihu na můj oblíbený LB Pullover od Paper theory patterns. Měla jsem víc toho krásného zeleného žakáru a bylo mi líto ho nevyužít všechen. 

Další můj vyzkoušený model šatů jsou Dragonfruit Dress od Caramyia. (doporučuji ke zhlédnutí i její super kreativní profil na instagramu). Šaty jsou ve verzi s volánem kolem výstřihu a bez něj, ušila jsem verzi bez a pokaždé když si je vezmu tak si říkám, že musím mít víc podobných. Mají i zajímavou konstrukci vršku, jinou než většina šatů, co jsem zkoušela. Vytvořila jsem je na konferenci do Mikulova minulý rok, ale jsou super na léto a na dovolené v Mexiku jsem si jich užila taky dostatečně. 

Letos v létě to začalo být zajímavý. Konečně jsem se rozhodla ušít si šaty s vrškem na ramínka a sukní v midi délce. Úplně na začátku svého šití jsem si koupila střih na Chamomile Dress od Sarah Kirsten. Zkusila jsem je ušít, ale nelíbilo se mi, jak jim trčí sukně a celkově jsem z nich byla trochu zklamaná. Nedokázala jsem si představit samu sebe jak je mi v nich pohodlně. Vršek jsem předělala na top a posléze poslala dál a látku sukně využila na jiný projekt. 

Jenže teď, o tři roky později, už jsem byla zkušenější. Obkreslila jsem větší velikost a udělala na ní FBA (full bust adjustment, úprava střihu pro plnější hrudník) a vyzkoušela vršky ušitím série crop topů. 

První šaty měly sukni podle původního návrhu - ze dvou sešitých a nařasených obdélníků. Udělala jsem ale modifikaci kapes, protože obyčejné kapsy ve švu mě nebaví, dávám do všeho kapsy z Arthur pants od Sew Liberated, protože jsou funkční a krásný a vůbec nejlepší. 

U těch prvních jsem se taky pokusila udělat na zádech žabkovanou vsadku, nemám ji nikde vyfocenou, ale  nejsem s ní tak spokojená abych ji opakovala. 

Dalším jsem přidala zavazování v pase a áčkovou sukni. 

Poslední šaty jsou moje zatím nejoblíbenější. Před rokem a něco jsem ušila Lodo Dress od True Bias. 

Jsou super pohodlné, ale v této délce jsou na sezení během terapií nepraktické a navíc nemají kapsy. Rozhodla jsem se nechat skvěle sedící vršek, přidat kapsy a lehce áčkovou sukni a voilà, jsou na světě a jsou skvělý. Už mám rozešité další podobné. 

Co dál chystám - nejsem si jistá. Během letošního léta jsem si uvědomila, že mě nebaví šít ani nosit střihy, které jsou příliš zdobné a plné různých detailů, čímž se vybodovalo dost modelů. Taky nemám ráda věci se zipem, protože se do nich těžko soukám a nemám ráda, když potřebuju při oblečení asistenci. Nechce se mi ani pouštět se do něčeho nového. Mám v merku Aelwyn dress, které bych chtěla ušít ze svého starého sárí a na vsadku ve výstřihu použít zdobený konec sárí. V novém Tauko magazínu je pár zajímavých střihů. Ráda bych vyzkoušela i šaty ve stylu Thread+Sprout. Uvidíme, co přinese zima.