Skončilo desetiletí a začalo další
Při jízdě pouští jsme náhodou narazili na obratník Kozoroha! Chile, 2019 |
Na přelomu roku jsem
bilancovala a uzavírala (desetiletí!), ale pak přišel šílenej měsíc a čas na
sepsání toho všeho jsem našla až teď. Fascinuje mě, jak je online svět prchavý
a turbulentní. Ještě v říjnu jsem o zmínkách o končícím desetiletí vůbec neslyšela,
popravdě mě ani nenapadlo nad tím přemýšlet, dokud jsem to v nějakém článku
neviděla napsané. V listopadu sem tam úvaha, v prosinci toho byly plné stránky
webové i tištěné a s přelomem roku se všichni tváří, jako by se nic z toho
nestalo. Jedeme si dál stejným tempem vpřed.
Ve mě ale potřeba se trochu vrátit a ještě douzavřít některé věci
zůstala. Měla jsem na notebooku článek o tom, co pro mě znamenalo uplynulé
desetiletí, nektnutý od přelomu roku. Když se náročný leden trochu uklidnil,
vrátila jsem se k bilancování. Jde to ale ztuha, musím se cíleně vracet zpátky,
už zase plynu směrem dopředu v čase a je to jako jít proti proudu řeky.
Dosud se moje bilance uplynulých let odehrávala formou letmého
vzpomenutí si na to, co se v daném roce stalo, spíš mimoděk a nijak organizovaně
(ačkoliv k tomu mnohé články koncem roku vybízejí a mě se jim nikdy nepodařilo
vyhnout). Vzpomenu si, co se ten rok dělo, a nejsem překvapená, protože to mám
všechno jakž takž živě v paměti. Úvahami nad desetiletím jsem se ponořila do
minulosti hlouběji.
tzv. Telecí den, 2010 |
můj první vandr, 2011 |
Z pohledu dnešního dne mám pocit, že veškeré důležité události v mém
životě se odehrály v posledních deseti letech. Uvědomuji si, že to je zčásti
klam způsobený vzdáleností v čase. Od doby, kdy jsem před 10 lety zákonně
dospěla a mnohem později se přiblížila dospělosti i duševně, jsem mohla vzít
život do svých rukou a změnit něco z toho, co jsem změnit chtěla. Snad mě i
doba trochu strhla s sebou a její pověstná rychlost se odrazila i v událostech
mého života.
S pohledem zpět se trochu zmírňuje můj pocit zaseknutí, toho, že bych
měla postupovat rychleji, zdolávat životní mety, kterých už mnoho mých
vrstevníků dosáhlo.
S Ondrou v Gorach Stolowych, 2014 |
Sabat, 2013 |
Z třídního srazu, 2013 |
U Adekji, 2013 |
V létě v Černé Hoře, 2015 |
Zkoušela jsem události seřadit podle toho, jak nastaly, ale tolik se prolínají, že jsem to vzdala a seřadila je náhodně (kromě prvního řádku, který je první zcela záměrně). Nevzpomínám tu všechno důležité, to je jasné. To ani nejde.
V letech 2010-2019 jsem:
Potkala jsem svého muže, začala jsem s ním chodit, žít a pak jsem si ho vzala.
Zkusila jsem jít na vandr a chytlo mě to. Od té doby chodím každý rok minimálně jednou.
Poprvé jsem cestovala mimo Evropu, a to do Jižní Koreje na mezinárodní biologickou olympiádu, ze které jsem přivezla stříbrnou medaili. Dál jsem se v cestování celkem rozjela a navštívila jsem Balkán, několik evropských měst, Alpy v zimě i v létě, Španělsko, Portugalsko, západ USA, Jižní Ameriku, Kyrgyzstán, Maroko
Dvakrát jsem šla svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela.
Udělala jsem si řidičák na auto (2010) a na motorku (2016)
Odmaturovala jsem, dostala se na medicínu, vystudovala medicínu, přihlásila se do specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie.
Pracovala jsem v laboratoři, přednášela na konferenci a měsíc pobyla ve Stockholmu na stáži.
K představě oboru, ve kterém chci pracovat - původně jsem chtěla něco laboratorního, bez pacientů. Potom se mi líbila (kardio)chirurgie a oční. Skončila jsem u psychiatrie.
Přišla jsem o panenství.
Umřela mi máma.
Odstěhovala jsem se z Plzně do Prahy.
Založila jsem si účet na Fleru a vymyslela si značku výrobků z origami Arisu.
K origami jsem se propracovala přes šití šperků z korálků. Záložka s mojí různorodou tvorbou je tady
S několika kamarády jsem se přestala vídat, a o dost víc nových jsem získala.
Začala jsem psychoterapeutický výcvik a chodím do psychoterapie, což je zážitek, který vám doporučuju vyzkoušet.
Ostříhala jsem si vlasy
Zařídila jsem si živnostenský list.
Z člověka, který se lidí tak trochu bojí, jsem se dostala k tomu, že s nimi denně pracuju...a už se jich nebojím.
Zkusila jsem si přijetí i odmítnutí v pracovním pohovoru.
Změnila jsem práci - za tuhle zkušenost jsem obzvlášť ráda. Jsem
Začala jsem sloužit noční a pracovat v soukromé ambulanci.
Přibrala jsem 20 kilo.
Zjistila jsem, že pracuju až příliš.
Začala jsem nosit brýle.
Mluvila jsem v rádiu.
V biologické olympiádě jsem vyhrála svůj první fotoaparát-kompakt a druhý, digitální zrcadlovku Pentax K-50, jsem si koupila.
Naučila jsem se lyžovat na sjezdovkách.
Moje konzumace kávy se co do množství několikrát znásobila a kvalita konzumované kávy prudce vzrostla.
S mámou po slavnostním vyřazení z gymplu po maturitě, 2010 |
A tady sedím a cítím se připravená na nové desetiletí a události, které
přinese.
V kávovém autobuse v Chile, 2019 |
Komentáře
Okomentovat