Přežila jsem surströmming

V Sundybergu, stockholmské čtvrti, se jednou za rok třetí čtvrtek v srpnu koná trh u příležitosti lovu malých sladkovodních humříků zvaných crayfish. Letos připadl na 28.8.
Z laborky jsme vypravili delegaci chrabrých dobrovolnic. V plánu byl velmi odvážný kousek - ochutnat tradiční švédskou kvašenou rybu - surströmming.

Surströmming je velmi kontroverzní potravina. Někteří Švédi ji milují, jiní ji nemohou přijít na jméno a spousta dalších nikdy nenašla odvahu to vyzkoušet, a radši setrvávají v nevědomosti než aby se přidali k některému z těch dvou táborů. Říkala jsem si, že to přece nemůže být tak odporné, když Carina varovala před extrémním a velmi specifickým zápachem.

Trh začínal v šest večer. O půl sedmé jsme se v práci sbalily a vyrazily směr Sundybergs cetrum. Po vystoupení z autobusu jsme si dělaly srandu z toho, že trh smrdí na několik ulic. Představovala jsem si klasický rybí zápach, ale to, co mě praštilo přes nos asi blok domů od trhů nemělo s rybami pranic společného.
Měla jsem pocit, že za tou hromadou rybičekchtivých lidí musí ležet nějaké smetiště, protože ten zápach byl neskutečný. Jako by něco živočišného původu hodně, ale opravdu hodně dlouho a kvalitně hnilo.
Odér kulminoval u stolku, kde dva chlapíci vzhledu mořských vlků bez mrknutí oka otevírali jednu plechovku za druhou. Zakoupily jsme jednu porci a neochotně se přesunuly ke stolu.

nedůvěřivě zkoumáme extravagantní večerní menu

takhle to vypadá v detailu

Na plastovém talířku se vyjímala porce pro tři odvážné amazonky zcela dostačující - tři bezhlavá rybí torza, tři brambory vařené ve slupce, na kostičky krájená červená cibule a místní majonéza se sýrem. K tomu plátek „tenkého chleba“, který vypadá jako kříženec indických placek a palačinky. Takhle se surströmming tradičně jedí – smíchané s ostatními ingrediencemi a zabalené do chleba. Vytvoří se tím jakýsi sendvič, švédsky zvaný surströmmingsklämma. 

Následuje pitva objektu

Rybičky surströmming jsou nakládaní baltští sledi, velmi tučné rybky fermentující se autolyticky enzymem nacházejícím se v nervovém systému, plus se do procesu zapojují nějaké bakterie. Produkty kvašení jsou kyselina propionová, máselná a octová, také sirovodík, což dává dohromady koktejl pachů vpravdě smrtící. Součástí nálevu je i značné množství soli, takže pokud se vám podaří překonat šok ze zápachu a odhodláte se ke konzumaci, zjistíte, že obávané rybičky chutnají tak…nijak. Obyčejně. Strašně slaně, po nějakých podezřelých odstínech chuti nemůže být ani řeči. 

triumf!

Prý je ve Švédsku zakázáno otevírat konzervu surströmming uvnitř uzavřených prostor. Nevím, jestli a jak je to zákonně ošetřeno, ale je to pokyn vpravdě moudrý a stojí za to se ho držet. (Podle nějaké japonské studie je zápach po otevření plechovky surströmming jedním z nejstrašlivějších a nejsilnějších hnilobných pachů na světě).

Chuť podezřelé potraviny se tedy ukázala být vcelku nevýrazná. Nejstrašnějším gastronomickým zážitkem večera se pro mně nakonec stalo černé slané lékořicové želé, které jsem si, nevěda co činím, vzala od paní, která nabízela vzorky sortimentu obchodu s gumovými bonbony. Tenhle večer jsem poprvé ochutnala skutečně švédské jídlo. A myslím, že odteď se budou gastronomické zkušenosti jenom zlepšovat.