Je mi tma

Jediná činnost, která mi v posledních dnech činí opravdové potěšení, je promazávání e-mailové schránky. Měla jsem tam přečtené a nesmazané tisíce mailů za mnoho let, po které svou adresu používám. Je tak, tak uspokojivé se zbavovat online nánosu. Přicházím na konverzace z let minulých, situace se mi oživují před vnitřním zrakem. Mažu a třídím.

Kromě toho mě hodně baví spát. Prospala bych celé dny. Včera po službě jsem dala víc než 12 hodin s malou pauzou na večeři. 

Jako bych se vracela do minulosti. Jsem tak unavená, tak sarkastická, tak samotářská. Přesycená tolika lidmi, kteří za mnou za minulé 4 dny přišli požádat o pomoc. Apaticky přehlížím všechny příležitosti ke kreativnímu vyjádření se. A tak mažu a třídím.

Včera jsem šla s kamarády na procházku na hradiště na Závisti. Byl chladný větrný dech a obloha visela nad černými spletenci větví jako obrovská mramorová deska. Zkoumali jsme dávná opevnění v liduprázdném listnatém lese se šustivým rezavohnědým kobercem. Jedli jsme cukroví a pili čaj. Našla jsem snítku jmelí. Taková syrová keltská magie.


Vůbec je tenhle můj stav takovej paradoxní a pro mě neznámej. Není mi moc dobře, nemám moc sil a ten zbytek se mi nechce na nic vydávat. Přes to všechno mám na pozadí takové zvláštní ujištění, že je všechno fajn a není třeba se bát, protože se všechno děje jak má. Cítím vyčerpání, ale ne beznaděj. A to je pro mě nový, zvláštní, uklidňující.

Je mi teď tma, ale zatím mě to nepohltilo.

Komentáře

Oblíbené příspěvky