Drama v kolejní kuchyni, dějství druhé: Iris peče koláče

Jsou dny, kdy si připadám jako Bridget Jonesová. Třeba dneska.
Studentovy nesnáze při nákupech ve státě třikrát dražším než jeho domovina. Jak důchodci v Kauflandu.

cca 17:45 opouštím v dobrém rozmaru nemocnici. Mé kroky směřují do velkého supermarketu ICA, kde by mohli mít kilovku mouky (protože kupovat 2 kg se mi nechce, a všude jinde mají jenom dvoukilovky). V hlavě mám ucelený nákupní seznam všeho co potřebuju.
18:10 vstupuju do supermarketu. Seznam v hlavě bledne až mizí docela. Kupuju si tortilový chipsy ve slevě a marcipánové dortíky pro rodinu. Cukr je tu ale o pět švédských dražší než v Lidlu, a to je docela hodně.
18:35 sedím na zastávce a přemítám, jestli to, co jsem koupila, je opravdu mouka. Protože věci ve vedlejším regálu měly úplně stejný typ obalu. Radši jsem je pokládala za müsli.
18:40 nastupuju do autobusu. Po zběžné úvaze, kdy jsem naposledy jedla, otevírám tortilové chipsy.
18:45 v Lidlu kupuju mlíko a cukr.
18:51 rvu za neotevřitelný dveře u vchodu na kolej a se dvěma taškama na rameni si při tom připadám jako zaměstnaná matka spěchající z práce uvařit nenasytné rodince.
18:55 po šesti patrech pěšky odkládám tašky vítězoslavně na stůl a jdu se převlíct.
18:58 navlíkla jsem si svoje nejděravější kalhoty a pohlédla do receptu. Zjišťuju, že mi chybí máslo.
19:05 s občasně propukajícími záchvaty smíchu odcházím do krámu pro máslo.
19:15, před policí s mléčnými výrobky. Koukám na velké množství skoro stejných piksliček, z niž většina je margarín a zbytek slané máslo. Strašně ráda bych se někoho zeptala, jestli neví o nějakém neslaném másle, bohužel mám strašné, strašné okno a nedokážu si za nic na světě vzpomenout, jak se řekne anglicky máslo.
19:18, stále před policí s mléčnými výrobky. Plna beznaděje zvedám nejméně slané máslo a ptám se kolem procházející paní, zda se s tím dát péct. Paní povídá, že ona s tím bez problémů peče i sladký.
19:20 odcházím s máslem a novým záchvatem smíchu.
19:33 shromažďuju suroviny na stole. Přemýšlím, jak navážím 600g mouky bez váhy.
19:34 nacházím článek, který převádí gramy na hrníčky
19:40 nezdá se mi, že na tolik mouky může stačit tak málo másla.
19:52 těsto je hotové. Hledám váleček.
19:58 po důkladném průzkumu kuchyně konstatuji, že se zde váleček na 99% nenachází. Vybírám nejrovnější sklenici a pouštím se do díla.
20:04 přichází Xenia a začíná debata o životě a tak vůbec
20:40 mám "rozválené" spodky koláčů, začínám krájet jablka.
21:10 pokouším se přesvědčit těsto spodku a vršku koláče, aby nedělaly drahoty a nějak rozumně se spojily. Nebo klidně nerozumně, hlavně když to bude.
21:18 jsou koláče v troubě. Jeden je v dortové formě, druhé dva v rendlících s dlouhým držadlem
21:33 na to, že mají být v troubě ještě 20 minut jsou vršky podezřele tmavé. Googlím co s tím, následně pokrývám povrch koláčů alobalem, kterého je nějakým zázrakem v kuchyni vždycky dost. Vařím těstoviny na zítra k obědu.
21:55 vyndavám koláče z trouby. Jablkové vypadají velmi kultivovaně, ovšem borůvkový se stal polívkou, na které plave vrchní díl.
22:10 ochutnávám borůvkový koláč. Je jedlý, dokonce i dobrý. Uklízím kuchyni a odnáším produkty svého večerního snažení. Spolubydlící mě patrně nebudou mít příliš v lásce, protože se u mě toho času nachází 3 z pěti rendlíků (ve třetím jsou naložené ovesné vločky na kaši)
22:40 po očku sleduju koláče, které na první pohled vypadají velmi výstavně.

Snad se nám ta fika zítra vydaří.

Komentáře

Oblíbené příspěvky