12.10.18

Pohledy z podzimu

 Skoro se mi chce říct "bez komentáře", ale nedá mi to :)

Taky mě napadá, jestli se za ty roky v názvech příspěvků neopakuju. Občas se přistihnu při geniálním a originálním nápadu, a pak zjistím, že něco podobného jsem napsala (a dost často i dopsala) už dřív.

Ale dost řečí.

Výhled na Cetru Krizové intervence PNB z balkonu poránu. Sluneční paprsky pronikají mazi žlutými listy ořešáku. Porady se ale už na balkoně dělat nedají. Ráno je moc zima a po poledni tam nízko stojící slunce praží tak, že se tam nedá existovat, kafe nestydne a čokoláda se roztéká
 ,
Ráno cestou ze služby. Mlhu miluju. Připadám si jako zabalená do nadýchaného plédu.
cestou z Dejvic na Letnou u ambasád

dům na Letné, kde sídlí klub karatistů
Plamének plotní ve zlaté hodině. V Troji cestou z práce.
Psí víno na plotě areálu PN Bohnice


balonky a strop vyložený kávovými pytli v Kavárně Orient na Kobylisích, odkud pochází většina mnou vypité kávy, zejména ve formě flat white

08.10.18

Chcete si se mnou psát?

Moc ráda píšu rukou. Když si můžu vybrat, volím pro psaní plnicí pero a barevný inkoust - stejně jako můj bratr a můj partner. Jsme taková rodina psavců.

Píšu si deník (o tom možná někdy podrobněji), recepty, nápady, poznámky. Líbí se mi samotný proces psaní, jak pero klouže po papíře, jak zanechává rozhodnou tenkou stopu. Každý tah je jiný, neopakovatelný.
Je zajímavé pozorovat, jak se mi mění písmo v čase; ať již v horizontu let nebo jen v závislosti na náladě.

S kamarádkami si píšeme dopisy do budoucnosti. Napíšeme dopis a adresátka ho může otevřít až po roce/dvou/pěti/... Čtení je pak zajímavá sonda do vlastní nebo cizí minulosti. Musím se smát (laskavě :) ) jak jsou naše předpovědi směrem do budoucnosti občas pošetilé.
Někdy píšu dopis do budoucnosti i sama sobě.




Už dlouho ve mě zraje nápad. Chci si s někým psát, hezky postaru, na papíře. Zkoušela jsem to s kamarády, ale nějak nám to nevychází.

Tak si říkám.

Chtěl/a by si se mnou někdo zkusit psát dopisy? Mě by se to líbilo. Jestli se vám můj nápad líbí a cítíte se na to, napište mi na mail jméno a adresu a uvidíme, jak se to vyvine.

irisss11@gmail.com

27.09.18

Co mě zaujalo: Černá labuť

Už dlouho jsem nebyla z žádného čtení takhle nadšená.

Knížka o tom, na čem se zakládají naše předpovědi budoucnosti, jak chatrné jsou a jak je brát s rezervou.

Je to svižný, chytrý a pořádně nafoukaný, ale ten člověk má všechny trumfy na své straně proto, aby si před světem trochu přihřál polívčičku!

(ten donut na obálce není, jenom se mi k tomu barevně hodil)



24.09.18

Ticho.

Jsem užvaněná. Hovorná, zabíhavá, zahlcující (se). Ne vždycky, ale když se rozjedu, je to mazec. Dokážu sama sebe vyčerpat ještě než se přiblížím k jádru věci.

A už nechci.

Už nechci všechno nekonečně okecávat.

Jsem z toho unavená.

Hledám cesty, jak být stručná.

Je to težký.

Smiřuju se sama se sebou. Jsou chvíle, kdy mi to v sedmadvaceti přijde pozdě, ale vím, že každá vnitřní změna přichází ve chvíli, kdy je na ni člověk připravený. Někdo se se sebou nesmíří do smrti.

Smiřuju se s tím, že jsem hlučná a ukecaná když chci, že jsem potichu když bych měla mluvit, že jsem introvertní a zároveň mám ráda lidi, že i když jsem introvertní (to je pro mě už delší dobu kdovíproč důležité), nemusím být tichá a zakřiknutá, že jsem v některých věcech výstřední (v těch, v kterých bych chtěla být nenápadná) a v jiných zase úplně obyčejná (povětšinou v těch, ve kterých bych chtěla být excentrická).

Smiřuju se s tím, že jsem prostě snůška protikladů, jak už tak lidé bývají, a že snaha to celé nějak násilně uhladit a učesat dělá ty protiklady ještě křiklavější.

K tomuto říká Carl Rogers, že aby člověk mohl něco změnit, musí to nejdřív v plném rozsahu přijmout takové, jaké to je nyní.



19.09.18

Arisu, dříve irisíno doupě



Krátké technické oznámení o změně názvu blogu. 

Jak jsem už psala, rozhodla jsem se blog trochu změnit (pomalu a pozvolně, samozřejmě), a s tím souvisí i změna názvu.

Arisu je značka, pod kterou tvořím svoje origami.
(Myslím, že časem se k origami přidají i jiné papírové podniky, které jsou zatím ve fázi snění, nebudu předbíhat)

Tak jsem si říkala, proč bych měla vymýšlet něco dalšího. Arisu je pěkné jméno pro virtuální místo.