Nostalgie/sociální sítě
Seděla jsem tuhle večer v obýváku poté, co jsem nakojila dceru a ona mi usínala na klíně. Nechtěla jsem se hýbat, abych ji nevzbudila, instagramu už jsem měla ten den dost, tak jsem se pustila do aktualizace sledovaných blogů tady na bloggeru. Padla na mě taková nostalgie. Kolik zajímavých lidí jsem tady sledovala! Dnes je už hodně blogů roky opuštěných, některé úplně zrušené. Zbylo nás pár, co píšeme. Některé ze svých oblíbenců sleduju dodnes na instagramu, kam se leckdo přesunul. Jsou nějací noví blogeři? Sledujete někdo někoho, kdo nezačal před 10+ lety?
Ale ten instagram…nějak mě už neuspokojuje. Když nad tim teď víc přemýšlím, všímám si, že jsem podlehla nevyřčenému tlaku na to, aby moje (sebe)prezentace vypadala profesionálně. Vytratila se radost z tvorby. Snažila jsem se v poslední době dělat nějaká videa, ale nějak se v tom necítím. Nakonec se vracím k tomu, že je mi nejbližší psaný text, sem tam třeba doplněný obrázky, což je formát, který využívám tady na blogu.
 |
| Samospoušť |
Poslední měsíce hodně sleduju podcasty o pletení na YouTube. Podcast o pletení musí mít obraz, aby se dalo ukázat, co daná pletařka vytváří. Je to specifický žánr, který má svá pravidla a strukturu. Ale i tady vzniká uniformita, točí se stejné vzory, stejné barvy, stejné materiály. Dneska jsem poslouchala jednu kreativní ženu, která mluvila o odvaze dělat věci podle sebe a nenechat se limitovat svým strachem. To se mnou hluboce zarezonovalo, znovu jsem si uvědomila, že chci experimentovat, rozvíjet se, zkoušet nové věci, ne konvenovat algoritmu. Nemyslím to nijak zle proti těm, kteří to dělají. Když potřebujete své živobytí propagovat pomocí sociálních médií, musíte se snažit algoritmu podbízet. Ale já se takhle živit nepotřebuju a přesto cítím, jak mě touha zapadnout neviditelně tlačí do podobné estetiky. Nerada píšu krátké a výstižné komentáře na mobilu, unavuje mě vymýšlet relevantní hashtagy, takže výsledkem je, že paradoxně přispívám méně, protože se z toho stala “práce”.
Zajímavý je, že Míša píše ve stejnou dobu o podobné věci. Já teda nemám v plánu instagram opouštět, pořád pro mě má hodnotu jako zdroj inspirace a místo, kde se můžu pokochat spoustou pěkného.
A pro inspiraci, kdo mě teď baví na YouTube:
Nadia makes. co plete jak ji napadne, má dva samojedy a zrovna si šije svatební šaty ve stylu high fashion.
a další. Jestli vás tohle zajímá, nechte se vést návrhy YouTubu a určitě někoho zajímavého objevíte
Zkusím, jestli se mi podaří napsat koment z mobilu. :) Na youtube rozhodně sleduju pletařský podcast jakbysplet a ten je tak osobitý, že pokud je člověk přesycen uniformitou, tady by si mohl od ní odpočinout. :D Jinak mě na IG teď štvou spíš ty algoritmy. Moje příspěvky se zřejmě ukazují méně lidem, kteří mě sledují a i mně se ukazuje jen takový slabý výběr těch, co sleduji já. Ale nejde mi o lajky, spíš o propojení s těmi, s nimiž jsem propojená byla. Tlak na dokonalost, nebo časté sdílení nepociťuju, ale možná proto se můj profil tolik nezobrazuje.
OdpovědětVymazatDíky za tip na podcast! Algoritmy mě štvou velmi, pořád mi tlačí tuny obsahu s mateřskou tematikou protože sem tam něco takovýho hledám a zjevně tyhle účty co nabízejí kurzy pro bezradné mámy mají mnohem lepší promo než to co bych chtěla vidět, což je kreativní inspirace.
VymazatVidíš, úplně jsem v tom svým příspěvku zapomněla zmínit, jak moc mě štvou algoritmy! :D Také jeden z důvodů, proč už nemám moc ráda IG, protože člověk musí být fakt extrémně aktivní, aby jeho příspěvky vůbec někdo viděl, čímž se zacykluje v té "závislosti" na soc.sítích... viděla jsem to vždycky, když jsem od IG trochu poodstoupila, tak ta sledovanost všeho byla pak třetinová a při té energii, co do toho člověk dává, to je trochu k vzteku a ta radost z tvoření mizela..... a přesně jak píšeš, stala se z toho druhá práce..
OdpovědětVymazatkoukám že algoritmy nás mohou štvát z mnoha důvodů. Holt cena za to že jsou sítě "zadarmo" je vysoká.
Vymazat