Už je už

Nevýhodou toho, že jsem si hned ráno koupila modřenec v květináče bylo, že jsem na něj celý den musela dávat pozor, aby se neumačkal. Výhodou bylo, že se na mě hodně lidí usmívalo a chválili mi kytičku. 

Přes Vánoce jsem cíleně hodně zpomalila, a bylo to dobrý, ale od Nového roku se kolotoč zase rozjíždí. Děje se mi to, o čem jsem sama už spoustukrát psala a o čem teď mluví i hodně mých klientek a klientů - najednou je všeho strašně moc. Ubírám, ale pořád mám víc práce/podnětů než svých sil. Možná jsem trochu ztratila pozornost a zpomalování se mi vymklo z ruky. Ale spíš je toho teď fakt hodně. Atmosféra před prezidentskou volbou mi dávala zabrat, do toho máme v práci s vedením spory o služby a situace se vyostřuje. Asi mi praskne hlava. Kdybych mohla vyzvracet slova a informace, tak to udělám. 

Předchozí odstavec jsem psala před měsícem a půl, ale perfektně vystihuje, jak se cítím teď. Vrací se to ve vlnách. Dostala jsem se totiž do fáze, kdy se pouštím do toho, co hrnu před sebou, někdy už roky. Od projektů typu "přešiju šaty, co se mi už nelíbí, na sukni" po zpracovávání různých odstřižků a zbytečků, které jsem si nechávala s nejasným záměrem, že je někdy na něco upotřebím. A to někdy je teď, i když co s těma věcma mám dělat mi není občas jasný. Dopíjím za roky nahromaděné čaje, dělám inventuru v oblečení a snažím se vyklidit krabice zbylé ze stěhování (někdy se cítím jako bych bojovala s větrnými mlýny). Dávám vyprokrastinované fotky na Instagram a začínám rozepisovat dlouho rozmýšlené nápady. Dokonce jsem po dlouhé době (měsících!) koukala na víc filmů, které jsem nikdy předtím neviděla. Z mobilu jsem smazala všechny hry, kterými jsem trávila víc času, než bylo zdrávo. A dala jsem výpověď v Bohnicích. Jsem teď ve výpovědní době, ale mentálně už jsem pryč a hrozně se mi ulevilo, když jsem přestala řešit bohnická dramata.

Ondra by byl radši, kdybych svoje všude roztroušené majetky eliminovala rychleji, a plně ho chápu, ale uklízení čehokoliv ve mě vyvolává paniku a kromě toho cítím, jako bych zrazovala minulé verze sebe sama, kdybych všechno prostě jen tak vyhodila. 

Instagram je pro mě poslední dobou velkou studnicí inspirace, třeba ze sledování tohohle profilu pramení moje probíhající mánie linorytu a linotisku, jenže Instagram má i svou odvrácenou stránku...reklamy, reklamy, často mám pocit, že další rádoby profesionálně napsanou hyperoptimistickou inzerci zejména na oblečení už opravdu nezvládnu. 

S jarem na mě přišla chuť být venku, ale taky ležet na gauči a číst odbornou literaturu. Na podzim budu prezentovat na konferenci našeho psychoterapeutického institutu a cítím, že k tomu, abych neblábolila, je potřeba ještě vyplnit lecjaké mezery.

Anyway. Vítám vás zpět po delší pauze způsobené Jinejma starostma, Roztěkaností, Stěhováním a Neschopností dát dohromady delší psaný text. 

Ondra v Holešovicích před restaurací Big Smokers s pivem Juicy Lucy nebo něčím podobným. Fotka z minulého roku, ale zase aktuální!

Chystám se na tatarák a pak do divadla na Martin Hofmanna. Ještě že jsem si ten tatarák dala, jinak by mě představení o ruské duši (Něžná je noc v Divadle v Celetné) dočista položilo.

Tisknu si i dovnitř oblečení, když nechci, aby bylo vzorovaný navenek, jen tak, pro radost. 

Je to dřina, ale když jsem v pohotovosti sama, na just musím najít čas a vyfotit outfit!