Resty

 

Já vím, že sem nepíšu. Příspěvek o naší dovolené na Rujáně mám rozepsaný už 2 měsíce. Psala jsem jiné věci. Závěrečnou práci do výcviku a spousty zápisů vyšetření nových lidí, kteří ke mně do ambulance přišli v reakci na moje vystoupení v Diagnoze F. Taky jsme se přestěhovali do nového bytu hned za zdí Bohnického areálu. Chodíme na procházky do Čimického údolí a na pivo do pivního baru Chmeloun, který sídlí v boudičce na konečné autobusu. Vypadá to tam nuzně, ale výběr točených craftových piv mají lepší než ve většině letenských podniků. Doma máme zatím staveniště, střídají se tam různí řemeslníci a Ondra bourá, zazdívá, tmeluje a brousí. Jemný bílý prášek byl poslední měsíc naším všudypřítomným společníkem. Teď už zbývá jenom v rozích a za krabicemi, ve kterých se stále tísní většina vybavení naší domácnosti.

Na začátku září skončila další velká kapitola mého života. Závěrečná práce byla přijata a já mám hotový psychoterapeutický výcvik. Což znamená, že se můžu přihlásit do nějakého dalšího výcviku! Neznám moc lidí, kteří terapeuticky pracují a zůstali jen u jednoho výcviku. Možnosti jsou nekonečné. S ukončeným "základním", velkým výcvikem se totiž dá přihlásit do specializovaných výcviků, třeba v arteterapii, kam bych ráda někdy došla. To mi připomíná, že jsem chtěla napsat o psychoterapii pár článků sem na blog. Tak snad se do nich teď pustím, když se cítím namotivovaná a jsem rozepsaná z té závěrečné práce. 

Výcvik jsem skončila jen tak mimochodem, už při účasti na další části vzdělání nazvané Somatopsychická integrace. Co jsme mysleli, že bude cvičení v pozorování tělesných projevů klienta vypadalo nakonec spíš jako masérský kurz. A čekají nás i různé orientální, celkem brutální techniky manipulace s tělem. Nějak se nám ten přístup zaměřený na člověka zvrhnul :)

Potom jsem hnedka odjela na dovolenou, nebo spíš na dvě dovolené následující po sobě. Do Slovinských Alp, na Istrii a pak do Dolomit. Vracím se po týdnu a půl rovnou do služby, ale přijde mi, že jsem nebyla v práci tak měsíc. Poslední rok pro mě byl hodně přelomový, hodně se toho kolem mně i ve mně změnilo a cítím, že pořád není konec. Tak jsem zvědavá, co mě tenhle podzim ještě čeká. 

P.S.: jestli máte předplacený Deník N, můžete si tam se mnou přečíst rozhovor a velký článek o ADHD v dospělosti.