Sebe.kritička v léčbě

Já u nás doma v paruce, několika metrech látky a svém perlovém náhrdelníku, když jsem pózovala kamarádce k její soše s barokní tematikou.
Prý jsem nejbarokněji vypadající člověk, kterého zná. 3 dny po atestaci. 

 Nechtělo se mi poslední měsíce moc psát. Už několikrát jsem začala první větou (v ebrietě)*, ale pak jsem nepokračovala. Cítím se pěkně pohodlně zabalená sama do sebe a do svého malého soukromého světa a bojím se, že psaní mě rozvine a odhalí citlivá místa. Napsat příspěvek je jen začátek. Budu muset (= chci, ale bolí to) napsat závěrečnou práci do výcviku. Lebedím si ve svých dvou pracích a čekám, až na mě přijde chuť něco dělat. Objevuje se spousta témat, ale většinu z nich si nechávám na později. Ondra je nemocnej a spí vedle v pokoji s horečkou. Já na sbírce karimatek a jogamatek bivakuju v kuchyni na podlaze, protože starej gauč jsme už prodali a novej bude až v novém bytě. Večera jsem si ušila šaty (protože je #MeMadeMay2022), ale dneska už se mi nechce. Tuhle jsem si ve snaze koupit si další střih na šaty musela resetovat heslo na PayPal. Když jsem už popáté chybně označila, na kterých políčkách obrázku jsou autobusy, přišla jsem si jako skutečné pako.

Markétka chystající se k modelaci

Pod novými inspiracemi, které by měly přijít, si představuju nápady na psaní nebo větší chuť do terapie nebo něco podobně abstraktního s přesahem. Nebo chuť objednat instalatéra, který by nám předělal odpady v kuchyni z jedné strany sloupku na druhou. Zatím mám ale (paradoxně) největší radost z toho, že se mi podařilo zrekonstruovat svůj oblíbený arabský čaj Pomerančová zahrada, který jsem na gymplu pila v Kamenné čajovně v Plzni vedle Besedy po litrech. Kamarádky k němu měly v nejlepším případě neutrální, ale spíš odmítavý postoj, takže je to asi kýčovitě dekadentní pití. Když ho piju v Kappě ve své pracovně, připadám si, jako bych se vracela domů. 

(Jak na něj: uvaříte zelený čaj Gunpowder, přidáte dost cukru a několik lžic vody z pomerančových květů. Adekja, která v čajovně pracovala, říkala, že když viděla tu esenci, tak ji přešla chuť. Esence je, pravda, sama o sobě na chuť dost odporná, ale čaj dělá skvělej). 

Memento Mori, Kutná Hora, 11/2021

Přijdu si pořád trochu jako ve snu, že dělám to, co chci, že jsem zodpovědná sama za sebe. Není to vždycky jen příjemnej sen. Cítím se, že jsem zrovna po atestaci, ale ono už je to víc než půl roku. Dějou se velký věci. Rozřešila jsem několik terapeutických vztahů, ve kterých jsem byla zaseklá, pár lidí odešlo a dost nových zase přišlo. Většina kolegů z Bohnic, co atestovali se mnou, už má vedoucí funkci, ale já mám volné čtvrtky a možnost specializovat se na témata, která mě zajímají. Stejně si ale ve slabších chvilkách říkám, jestli jsem neměla být konformnější a taky chtít funkci. Hypotéka se procesuje, miliony jdou z účtu na účet a my z nich neuvidíme ani korunu.

Tuhle jsem v Radiu Wave mluvila v pořadu Diagnoza F o ADHD v dospělosti. Byla jsem předtím dost nervózní, pak jsem mluvila jako normálně a když jsem skončila, přepadly mě výčitky. Řekla jsem tam v zápalu boje nějaká procenta, která byla trochu špatně, a už jsem si představovala, jak mě s nimi někdo z odborníků bude konfrontovat. Poprosila jsem moderátorku, aby tuhle část vystřihla. Reakce lidí, kteří podcast slyšeli, mi ukazují, jak moc jsem se svou sebekritikou mimo realitu. Pár lidí mi napsalo, že je moje povídání pošťouchlo s jejich ADHD něco dělat. Dokonce můj primář se v tom našel (pozn. diagnostika: nepřekvapuje mě to.). Pomalu se stávám jedním z mála lidí v republice, kteří s ADHD v dospělosti cíleně pracují, ale pořád se cítím jako bych zrovna vylezla ze školy a všechno co vím jsou jenom moje domněnky. Tak dlouho jsem neměla kvalifikaci až jsem si skoro nevšimla, že už ji mám. Chodím na supervizi, abych si to v sobě urovnala. Co můžu, co chci a na co mám sílu a schopnosti. 

Pořád ty sebekritický hlasy slyším (obrazně řečeno samozřejmě! Jedinou opravdovou halucinaci, kterou jsem kdy měla, byl závan větru při hypnóze.). Ale taky už vidím, že často říkaj úplný hovadiny.

* na vejšce jsem si myslela, že Ebrieta je nějaké zařízení péče o seniory, protože jsme na soudním lékařství měli na pitvu dva seniory, u obou byla příčina úmrtí "pád ze schodů v ebrietě". Až časem jsem zjistila, že je to latinský výraz pro opilost.