Třídím (co mám)

Poslední měsíce třídím své majetky. Od chvíle, kdy jsem před čtyřmi lety a čtyřmi měsíci utekla do Prahy s nacpanou krosnou a dvěma taškami v rukou se věci nepříjemně rozmnožily a přetékají všechny úložné prostory. Houby se rozmnožily, rozmnožila jsem je samozřejmě sama. 

Už ani nevím, co o tom mám napsat, protože je to vlastně jen další variace na moje téma vyrovnávání se s minulostí, která se mě drží a já se při tom snažím jít kupředu. Nechci zůstat a nechci se ani úplně odstřihnout. Problém je v tom, že moc nevím, podle čeho se rozhodnout, co si nechat a co vyhodit, postupně na to asi přicházím. Poslední týdny cítím rozdíl mezi "líbí se mi" a "chci si to nechat". Speciální pokrok - zvládnu poslat dál věci, ke kterým se vážou nějaké vzpomínky. Mám dobrou paměť a vzpomínky se mi vážou skoro ke všemu (bestie jedny). Jenže už vím, že mi ty vzpomínky nechybí, většinou se mi vybaví, až když na daný předmět narazím. 

Mám celkem dost knih, na těchto mi ale hodně záleží. Vytřídila jsem si poličku srdcovek, aby byly pohromadě a mohly spolu trávit čas. 

Jeden z důvodů, proč se zdráhám něco nechtít je, že nevím, co potom s tím.

Nechci věci vyhazovat, když nejsou rozbité. Za jedno mi to přijde jako neúcta k těm věcem a za druhé je to neekologické. Oblečení a šperky prodávám na vinted.cz a knížky na trhu knih, čímž zároveň uspokojuju svoji vášeň s něčím kšeftovat. Mám taky hromadu věcí, které se buď nehodí ani na jeden z výše uvedených serverů nebo se dlouho neprodají, a ty odnesu do Sue Ryder, až zase otevřou. 

Třídím i svoje rozpracované kreativní projekty, dodělávám rozdělané origami náušnice a nahrávám na Fler.  Dopíjím čaje. Mám doma zásobu, ze které by vyžila menší čajovna.

Pořád je toho tady příšerně moc, ale hromady pomalu mizí. 


Komentáře

  1. Knihy..., asi pred 20 lety jsem ucinila bolestne rozhodnuti. Z knih jsem si ponechala pouze: medicinskou literaturu, poezii, kucharky, slovniky vsech jazyku a ucebnice latiny. Z beletrie pouze T. Pratchetta. V ocich meho manzela tehdy nepochopitelne radikalni pristup :-) Ale drzim to. To same v kuchyni, zadne specialni strojecky, loupacky, noziky atd. Par nozu, ruce, na testo zasadne rucni hruba sila. Trit pul hodiny testo na babovku je meditativni a posiluje paze ;.) V tajnem paralelnim vesmiru man ovsem nekdy ninimalne dva kompletni porcelanove servisy, nebot paralelni vesmir disponuje prinejmensim pripravnou jidel, alkovnou a mnozstvim ticheho personalu ...
    Drzim Vam palce, at se s tim popasujete k Vasi plne spokojenosti...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V kuchyni je robot můj nejlepší kámoš a Ondra zase miluje litinové hrnce, taky máme rádi hezké skleničky. Redukuju spíš počet surovin, zjistila jsem, že si výstavním celkem s málem.
      Ke knihám - největší podíl v knihovně mi zabírá literatura medicínsko-psychologicko-spirituální...ale se spoustou knih se zvládnu rozloučit, až je přečtu. Tak 60% své knihovny jsem nečetla. Zajímalo by mě, jak to máte vy, kolik ze svých knih jste už četla?
      Beletrie moc nemám, ani ji moc nečtu. Pak mám knihy které bych nazvala “úvahy o světě” - filosofické, knihy o umění...ty bych si asi nechala, kdybych si měla vybrat, protože mi nejvíc rozšiřují obzory.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky