Chile jsme navštívili na přelomu listopadu a prosince 2019. Strávili jsme týden na severu v Andách na náhorní plošině Altiplano, týden ve středu Chile na pobřeží Tichého oceánu a ve vinařských údolích a týden na Jihu v Patagonii.
Fotek mám spoustu a přišlo mi škoda výlet zkrátit jenom do jednoho příspěvku. Proto jsem se rozhodla dát každému týdnu vlastní prostor a navíc ještě jeden samostatný příspěvek pro opuštěné hornické město uprostřed pouště.
Tady jsou krajiny severního Chile. Neskutečné, kosmické, pouštní. Nádherné. Chyběly mi tu stromy, chyběl mi pocit útočiště, útulnosti, místa, kam se ukrýt před sluncem a větrem.
 |
| maté s kokou proti výškové nemoci, které jsme si dali u postaršího hipíka v maringotce u silnice |
 |
| Strarí indiánské sídlo |
 |
| městečko Soccoro uprostřed And, kde se na terasových polích pěstuje oregano |
 |
| termas de Jurasi |
Říkali jsme si tak pro sebe, že zatímco většina států má přírodu, Chile má geologii. Nad 4 000 m.n.m. se nám dělalo špatně z výšky. Bolela nás hlava, bylo nám nevolno a nezvádli jsme ujít víc než půl kilometru.
Na Altiplanu jsme viděli stáda lam různých tvarů a barev, pštrosy nandu a činčily, které žily ve skalních hromadách. Tráva byla tuhá a řezavá jako drátky. Na některých jezerech žili jemně růžoví plameňáci.
 |
| Lamy vicuňa |
Projížděli jsme prašnými cestami po vyschlé a vyfoukané krajině a občas jsme potkali téměř opuštěnou vesničku s kostelem andského typu. Někde pásli svá stáda pastevci lam.
 |
| Andský kostel |
 |
| termální jezero na solné pláni Salar de Surire |
 |
| kostel ve vesnici Isluga |
San Pedro de Atacama bylo v průvodci vylíčeno jako výkvět komerce, ale byl to takový malý a příjemný výkvět. Oproti skoro opuštěným městečkům úplně na severu to tam žilo a všechny hotely sídlily v domcích místního vzhledu. Užili jsme si místní jídlo trochu šmrncnuté závanem světové gastronomie. Do obyčejné chilské hospůdky jsme si samozřejmě zašli taky, a několikrát.
 |
| v pozadí San Pedro de Atacama |
 |
| Baňos de Puritama - všude poušť a v údolí zelený ráj s mírně slaným potůčkem |
Dokonalá krása, nádherná krajina. Posledná fotka je ako terapia v týchto dňoch. Južná Amerika je môj celoživotný sen, dúfam, že sa tam raz ocitnem.
OdpovědětVymazatMoc bych vám to přála, je to fakt krása. Místy mi přišlo až nepochopitelný, jak je ta krajina jiná, i když pod pojmem “exotika” si představím něco úplně jiného.
Vymazat