Chcete si se mnou psát?

Moc ráda píšu rukou. Když si můžu vybrat, volím pro psaní plnicí pero a barevný inkoust - stejně jako můj bratr a můj partner. Jsme taková rodina psavců.

Píšu si deník (o tom možná někdy podrobněji), recepty, nápady, poznámky. Líbí se mi samotný proces psaní, jak pero klouže po papíře, jak zanechává rozhodnou tenkou stopu. Každý tah je jiný, neopakovatelný.
Je zajímavé pozorovat, jak se mi mění písmo v čase; ať již v horizontu let nebo jen v závislosti na náladě.

S kamarádkami si píšeme dopisy do budoucnosti. Napíšeme dopis a adresátka ho může otevřít až po roce/dvou/pěti/... Čtení je pak zajímavá sonda do vlastní nebo cizí minulosti. Musím se smát (laskavě :) ) jak jsou naše předpovědi směrem do budoucnosti občas pošetilé.
Někdy píšu dopis do budoucnosti i sama sobě.




Už dlouho ve mě zraje nápad. Chci si s někým psát, hezky postaru, na papíře. Zkoušela jsem to s kamarády, ale nějak nám to nevychází.

Tak si říkám.

Chtěl/a by si se mnou někdo zkusit psát dopisy? Mě by se to líbilo. Jestli se vám můj nápad líbí a cítíte se na to, napište mi na mail jméno a adresu a uvidíme, jak se to vyvine.

irisss11@gmail.com

Komentáře

  1. Ruční psaní mi přijde v něčem hrozně romantické. Je na tom totiž vidět, že si s tím dotyčný dal práci, musel přemýšlet, co napíše, možná trochu přepisoval. Musel se věnovat tomu, aby se to dalo přečíst. Občas taky něco pošlu ručně. Mám na to plnicí pero Pilot. Je to taková klasika, ale dobře se mi s ním píše. Ale teda v psaném projevu u mě drtivě vyhrává text psaný na počítači.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky