Radosti

Večer v prázdné kuchyni už chci vypnout rádio, a najednou začnou hrát písničku, která mi připomene něco z dřívějška.
To, jak hřeje papír poté, co vyjede z laserové tiskárny a jak rychle vychladne do normální papírovitosti.
Společné vaření. 
Procházka ráno temným parkem v léčebně, když na cestičkách klouže listí a krápe ze stromů a já vím, že za chvilku zalezu do vyhřátého svítícího pavilonu a uvařím si zelený čaj.
Náhodou zahlédnu svůj odraz v okně a líbí se mi, jak se mi vlní sukně.
Podívám se z okna na vyšetřovně a na pozadí tmavých jehličnanů se vznášejí droboučké sněhové vločky.
Vůně čerstvě upečených lasagní.
Krajky na spodním prádle.
Náhodné rozhovory, které zabarví den.
Odpoledně svítí slunce šikmo do místností, všechno je krásně kontrastní, není moc práce, a tak si zdravotní sestřičky a bratři pouštějí z youtube Sto zvířat.
Chuť kořeného čaje na uvolnění se před spaním. 
Jdu z práce, nespěchám, koukám po výlohách a potom koupím půlku voňavého semínkového chleba.
Od té doby, co jsem začala před pár týdny cvičit, chodím mnohem víc s narovnanými zády a cítím se vznosně.
Stopy zvěře ve sněhu.
Klíč od branky má červenou barvu.
Pocit, když po dvou hodinách jógy odcházím tichou ulicí a skoro se sama v sobě vznáším.
Ráno se proberu a uvědomím si, že se ničeho v tomto ani dalších dnech nebojím, nechci popohánět ani zpomalovat čas a těším se na všechno co přijde.