Něco poetického

Nedávno mě oslovili ze zajímavého a mladého magazínu o umění Ars Poetica, abych pro ně napsala něco o své origami tvorbě. Měla jsem radost, ale byla jsem v té době taková rozleželá a myslela jsem si, že udělám nějakou kompilaci z věcí dříve napsaných a budu to mít z krku.
Nestalo se tak. Jednou večer jsem si sedla k psaní a probrala jsem se o hodinu později nad textem, do kterého jsem shrnula mnoho ze svého současného pohledu na život. Pro mě dost nečekaně.

Nejvíc je to asi cítit z tohohle odstavce:

...Jsem také bytost poetická. Moje poezie ovšem není ve formě, ale v obsahu, moje poezie je v próze, uvnitř slov. Stejně tak i v během běžných dní se snažím dávat duši obyčejným činnostem a věcem, prodchnout je něčím živým. Aby celý svět kolem mě a vás ožil, abychom nemuseli kouzlo a tajemno hledat v neustále výjimečnějších figurách vytržených z každodennosti. Protože poezie tu je, na dosah ruky, tak obyčejná a přitom nepochopitelná. Vlastně tím mohu charakterizovat celý svůj život.
Jsem živoucí obsah – nalijte mě do formy a já ji oživím...

Zbytek si můžete přečíst tady a pak jít ven a šustit nohama ve spadaném listí. Teď je na to obzvláště vhodná doba.