Co víc si přát?

Rostou borůvky, konečně jsem roztřídila fotky z minulého léta a kytku na promoci (ne svoji) jsem koupila v Zahradě na niti - tilandsii v aeráriu, mám ráda kytky co vydrží, i když se o ně nestaráte. Inspirované toutéž Zahradou (a ještě spoustou dalších míst a pinterestem) vznikly dvě kokedamy. Jedna mi visí v okně místo záclony. To je tak poetické! Tak příjemně jiné než kytky v květináči, hlavně v tom, že květináč neruší celkový dojem. Občas mě napadne, jestli se té kytce ze stálého točení dokola nemůže udělat špatně. Zcela iracionální, vím, že květiny nemají vestibulární ústrojí, ale stejně...co když mějí něco jiného s podobnou funkcí?

Po roce jsem resuscitovala síťování, které jsem se naučila loni v létě. Mezi námi, většina focených návodů na síťování je úplně nedostatečných, nedivím se, že jsem se to podle nich nikdy nezvládla naučit. Mám teď velký síťovaný plány.

Nutkání dělat něco užitečného, které jsem měla po státnicích, mě zcela opustilo...takže mi ty odložené věci jdou konečně dokončit. Některé myšlenky prostě potřebují dlouho zrát.

Tuhle růži jsem dostala před dvěma lety od Ondry. Zapoměla jsem ji odkvetlou ve váze, ona zakořenila a květy se znásobily, jsou pořád stejně bohaté. Je to taková pěkná připomínka, že některé věci, které jsou míněny na jedno použití, mohou dostat i další šanci.

<3 br="">