Na cesty

Vždycky když vyrážím na delší dobu mimo domov, myslím na zahrady. Na moji, babičky, všechny zahrady v sousedství. Na přírodu, která ty zahrady obklopuje. Jaké květy stihnou vykvést, zatímco tu nebudu? Které uvidím až příští rok? Je to jako bych se připravila o část roku, kousek, který nelze ničím nahradit. Protože tam kam jedu rostou jiné stromy a kvetou cizí květiny.
Ale tak je to správně, protože cena zaplacená za poznání nemusí být vyčíslena vždycky (jen) v penězích.