V Čajovně

Ráda objevuju nové čajovny, ochutnávám jejich nabídku a užívám si jejich atmosféru. Ale Čajovna je pro mě jenom jedna - Kamenná v Plzni, kousek nad besedou. Proti ní jsou všechny ostatní čajovny příliš učesané a formální. Jsme s ní už od začátku, a také ona byla na začátku mého čajování.
Včera jsem spěchala setmělými plzeňskými sady, pršelo čím dál víc a začínaly padat kroupy. Měla jsem zpoždění (jako ostatně vždycky už od střední), promoklý baret a uvnitř očekávání klidu a příjemného rozhovoru. Jako by se nesčetné cesty do čajovny sečetly v jednu jedinou, tu současnou. Cítila jsem jak ze mně padají všechny malicherné stesky, které mě kdy trápily, a otevírá se prostor pro náhled do hloubky. Pak jsem sestupovala po schodech do sklepa a jako pokaždé doufala, že tam nepotkám nikoho, kdo by mi smíchem nebo hlučnou přítomností pokazil tu chvíli před setkáním. A pak už přišel dlouhý čas rozhovoru, příjemné společnosti, hadího mlíka a ornamentů kreslených hennou (a před půlnocí nějaké ty konspirační teorie).