Winepunk
Když mám pocit, že se svět svou konzumností a ziskuchtivostí řítí do záhuby, přichází čas na Winepunk. Web s podtitulem Mikrosajdrařství, nanovinařství a pikovčelařství odpovídá mojí představě o tom, jak by se měly věci dělat. Totž tak, aby měly smysl. A když říkám smysl, myslím ten, který nepopsatelný hnízdí kdesi uvnitř mě samé. Ptáte se jaký je? Můžete jej, nebo nějaký hodně podobný, zachytit mezi články právě zde. Zamýšlení se nad svým okolím, svými motivacemi, krajinou, která nás obklopuje.
Správce Winepunku Ondra Kopička zkouší na svém hospodářství (kvasit) všechno možné a potom o tom zajímavě píše. Dívá se na svá vína z hlediska jejich zasazení do krajiny a otisku, který v nich země zanechává. Na účelné využití všeho, co mu okolí poskytlo. Na svět a život tak vůbec. Vyrábí cider a překládá knihy.
Jeho pohledn na víno asi nejlíp vyjadřuje Manifest Winepunku:
Nejvíc mě ale zasahují úvahy nad včelařením. Snaha posunout je co nejvíc přírodní cestou. Aby se jeho včelám dobře žilo. Čtu je a přemýšlím, jestli se moje včely mají dobře a co bych pro ně mohla udělat, aby se jim bydlelo lépe. Nevím, jestli se někdy touhle cestou vydám. Je ale skvělé vidět, že existují i lidé, kteří se nestarají jen o zisk. O to, jak ze včelstva vytřískat co největší množství medu. Nic jim nevyčítám, zvláště jsou-li na něm existenčně závislí. Líbí se mi znát i jinou cestu a vědět, že po ní někdo jde.
Winepunkovský přístup ke včelám je mi možná sympatický i proto, že to je první přírodní pohled na včelařství, na který jsem narazila. Krásně se doplňuje s experimentálním pohledem mého táty a jeho pokusy vnést do včelaření různé technické vychytávky. Každý vylepšuje po svém.
Poté, co jsem si přečetla tenhle článek o životě a směřování, bylo mi jasné, že moje sympatie k Winepunku jsou velmi hluboké. Protože takhle by měl podle mě život vypadat. Letět jako splašenej kůň.
(fotky winepunk.cz)
Správce Winepunku Ondra Kopička zkouší na svém hospodářství (kvasit) všechno možné a potom o tom zajímavě píše. Dívá se na svá vína z hlediska jejich zasazení do krajiny a otisku, který v nich země zanechává. Na účelné využití všeho, co mu okolí poskytlo. Na svět a život tak vůbec. Vyrábí cider a překládá knihy.
Jeho pohledn na víno asi nejlíp vyjadřuje Manifest Winepunku:
Vznik vína je sekundárním projevem vinařovy lásky k přírodě.
Víno je umění.
Umění budiž vždy nadřazeno rentabilitě.
Originalita je důležitější líbivosti.
Nejvíc mě ale zasahují úvahy nad včelařením. Snaha posunout je co nejvíc přírodní cestou. Aby se jeho včelám dobře žilo. Čtu je a přemýšlím, jestli se moje včely mají dobře a co bych pro ně mohla udělat, aby se jim bydlelo lépe. Nevím, jestli se někdy touhle cestou vydám. Je ale skvělé vidět, že existují i lidé, kteří se nestarají jen o zisk. O to, jak ze včelstva vytřískat co největší množství medu. Nic jim nevyčítám, zvláště jsou-li na něm existenčně závislí. Líbí se mi znát i jinou cestu a vědět, že po ní někdo jde.
Winepunkovský přístup ke včelám je mi možná sympatický i proto, že to je první přírodní pohled na včelařství, na který jsem narazila. Krásně se doplňuje s experimentálním pohledem mého táty a jeho pokusy vnést do včelaření různé technické vychytávky. Každý vylepšuje po svém.
Poté, co jsem si přečetla tenhle článek o životě a směřování, bylo mi jasné, že moje sympatie k Winepunku jsou velmi hluboké. Protože takhle by měl podle mě život vypadat. Letět jako splašenej kůň.
(fotky winepunk.cz)
Komentáře
Okomentovat