Já a Vilém

Mám dlouhé a vlnité vlasy. Ještě nedávno do půlky zadku, teď tak 10 cm pod pas. Zřejmě jsem ve věci kštice vyhrála nějakou genetickou ruletu.
Kromě všech pozitiv jsou moje vlasy taky nerozčesatelné běžnými prostředky. Ještě půl roku zpátky jsem chodila s vlasy zamotanými do více či méně hustého dredu a umně tuto skutečnost maskovala za vcelku kulturní drdol. Hřebeny jsem ze svého česacího arzenálu vyřadila už dávno, protože i když měl můj poslední velké zuby a mezi nimi velké mezery, učesala bych si s ním celou hlavu asi tak za hodinu. O přidruženém utrpení nemluvě. S kartáčem to bylo o něco lepší, ale ne o moc, takže jsem si ho k hlavě pouštěla tak jednou týdně.
O pak přišel on, mého srdce šampion. Dlouho jsem o jeho koupi přemítala, ale investice (nijak zásadně vysoká) se zcela vyplatila. Jmenuje se Vilém Oranžský a rodem je Tangleteezer. Stejně jako holandský vévoda toho jména třetí zachránil Anglii před úpadkem, zachránil i Vilém moje vlasy před skázou. Můžu se česat denně a ani to nezatahá. Zatímco dřív bylo po učesání umyvadlo plné ulámaných konečků, s Vilémem se nezlomí ani jeden. Rozčeše i dredy pokročilého stupně a jako bonus se s ním dá provést suprová masáž hlavy.

O víkendu jsem se ovšem rozhodla zjistit, jak to se skutečným Vilémem Oranžským vlastně bylo, neboť zbytky znalostí z hodin dějepisu byly zcela nedostačující. S překvapením jsem zjistila, že Vilémů Oranžských bylo pět a všichni svého času vykonávali funkci místodržitele nizozemských provincií poté, co Vilém I. vybojoval jejich nezávislost na Španělském království. Ovšem pro moje vzpomínky a tím pádem i můj katrtáč je podstatný Vilém III. Oranžský (1650-1702), který se coby manžel Marie Stuartovny a horlivý protestant stal po Slavné revoluci a svržení katolického panovníka Jakuba II. anglickým králem Vilémem III.

Spolu s Vilémem jsem ale učinila ještě jednu změnu v péči o vlasy. Opustila jsem tekuté šampony a kondicionery z drogerie (většinou navíc testované na zvířatech) a pořídila jsem si tuhý šampon i kondicioner od Bon Savon. Od té doby jsem nezažila vysušené vlasy a svědící pokožku hlavy ze suchosti, jako u předchozích šamponů, navíc mám pocit, že jsou vlasy celkově hezčí a příjemnější. Chvíli (asi dvě umytí) jim tedy trvalo, než si na šampon zvykly, opravdu špinavé háro je třeba namydlit dvakrát a je dobré si po umytí dopřát octový oplach na neutralizaci případných zbytků zásaditého mýdla uvízlých ve vlasech. Tahle drobná nepohodlí ale zcela převálcoval pozitivní dojem.

Navíc mám dobrý pocit i z toho, že si šampon kupuju od jednoho konkrétního člověka, navíc z České republiky, nikoliv nadnárodní společnosti. Takový lokální fairtrade princip. Paní je původem Španělka a její recepty jsou rodinné dědictví. Všechny suroviny pocházejí z jižních Čech a bylinky si pěstuje na zahradě. Jaký rozdíl mezi tímhle a anonymním nákupem v drogerii, kde si koupíte cosi, provděpodobně z větší části vyrobené z ropy.