130906

Normální neexistuje
Včera jsem koukala na Submarine, což je film dokonale se hodící do nálady uvědomělého introverta na úsvitu podzimu. Soundtrack má asi 6 písniček a já ho poslouchám pořád dokola. Cítím se z toho lehce psychedelicky.
Vzbudila jsem se a zmátla mě barva oblohy a sražená vlhkost na okně. Bylo 4:44.
Zdálo se mi o nekonečných kolejích.
Sháním naléhavě 5,5 milionu SEK na byt v dobré čtvrti. Nevěděla jsem, že tak krásné prostory jsou vůbec v nabídce (ale možná to bylo fotkou)
Nevím, jak se anglicky řekne tvaroh, nikdo v laborce to neví, ale všichni vědí, že ta substance byla v Carinině koláči.
Liljeholmský most se otevírá každý den kolem sedmé. Dneska velká loď dorazila čtvrt hodiny poté, co zavřel.
K večeři mám hroznové víno a Železnou bohyni od čínské slečny odnaproti. Povídáme si, při určitém úhlu pohledu cítím tu obrovskou propast, co nás dělí a která vlastně ani neexistuje.
Občas mívám nezahřatelně zkřehlé prsty a vzduch štípe, i když je vyhřátej.
Mám před očima obraz, jak sbíráme s bráchou v sadu jablka na mošt a od úst nám stoupají husté obláčky páry.
Těším se, až si zase popovídám česky. Tak snadno se plýtvá slovy, když nad samotným procesem stavby vět a výběru slov nemusím moc přemýšlet. Jestli si nedám pozor, vypovídám se po návratu do úplného útlumu.
Napsala jsem prvních pár odstavců nových Příběhů. Kdo ví, jak tohle skončí. Já to teda vědět nechci. Než to skončí.