Winterviken - free food is always good
Nějak se stalo, že jsem se ocitla na každoroční prezentaci práce všech výzkumných skupin Cancer Center Karolinska (kromě té naší ovšem, jelikož reprezentant odjel na dovolenou a zapomněl se vrátit). Původně jsem netušila, jak se událost jmenuje ani kde se koná, protože když mi to někdo řekne zběžně švédsky, nemám šanci. Carina, slečna, co se o mě stará, za což jí patří neskonalé díky, mi ovšem doporučila tam jít, protože součástí programu je jídlo a "free food is always good, especially in Sweden." Sraz byl v 8:30 na jedné stanici červeného metra, kam jsem dorazila se zpožděním poté, co jsem se stihla ztratit v jiné, zcela podivuhodně uspořádané stanici též linky.
Po deseti minutách chůze jakýmsi parkem jsme dorazili na břeh všudypřítomného jezera Malären, kde se mezi skalami a zelení vyjímala cihlová industriální stavba předelaná na vskutku decentní konferenční centrum s kavárnou. Původně to byla továrna, do které se se svým výzkumem přestěhoval Alfréd Nobel poté, co v centru města způsobil výbuch.
Zevnitř se budova ukázala být ještě lepší než zvenku. Stejně prostá, stejně cihlová, s dřevěnými trámy a schodišti. Strop hlavního konferenčního sálu tvořila střecha a krov jej zdobil jako koruna.
Zpočátku sedělo obecenstvo, větší polovina pracovníků departmentu, způsobně vpředu na židlích. Ovšem s postupem dne a s přibývajícími zkonzumovanými jídly morálka upadala. Při poslední sekci už byli všichni rozprostřeni kolem kulatých stolů po celé místnosti ve společnosti svých smartphonů a notebooků a společně se prospávali prognostickými markery chování nádorů vstříc vínu doprovázejícímu posterovou sekci.
Příspěvky byly výborné, ovšem celá konference měla menší zádrhel - velmi široký záběr témat, každé vystoupení ale bylo rozsáhlé spíše do hloubky. Bylo to jako prozkoumávat charakter hornin celého kontinentu pomocí hloubkových vrtů o průměru deseti centimetrů navrtaných na jedenadvaceti místech. Velmi náročné pro všechny zůčastněné.
Ale ve výsledku to bylo zajímavé a velmi poučné. Poznala jsem spoustu lidí, dozvěděla se od nich hodně příběhů a reálií z místa jejich původu (protože tady je cca půlka Švédů a zbytek sbírka z celého světa). A ano, snad ve mě zůstaly i některé nové poznatky z místního pole výzkumu. I když většina příspěvků byla natolik specializovaná, že jsem neměla tušení, o čem ten člověk mluví. Natož k čemu by mi to mohlo být dobré.
A jídlo? Zkonzumování kafe se sendvičem k snídani, kafe s ovocem v dopoledním coffee breaku, studeného roastbeefu s mixem salátů, brambory vy slupce a neuvěřitelně dobrým čerstvým chlebem k obědu, kafe a švédského pečiva v odpoledním coffee breaku, vínu a spoustě bonbonů s mentolovým krémem jsem si vynahradila celotýdenní život na ledovém salátu a těstovinách. Pravděpodobně pak ani nebudu celý víkend potřebovat jíst. Aspoň mi zbydou peníze na kulturu :)
Po deseti minutách chůze jakýmsi parkem jsme dorazili na břeh všudypřítomného jezera Malären, kde se mezi skalami a zelení vyjímala cihlová industriální stavba předelaná na vskutku decentní konferenční centrum s kavárnou. Původně to byla továrna, do které se se svým výzkumem přestěhoval Alfréd Nobel poté, co v centru města způsobil výbuch.
Zevnitř se budova ukázala být ještě lepší než zvenku. Stejně prostá, stejně cihlová, s dřevěnými trámy a schodišti. Strop hlavního konferenčního sálu tvořila střecha a krov jej zdobil jako koruna.
Zpočátku sedělo obecenstvo, větší polovina pracovníků departmentu, způsobně vpředu na židlích. Ovšem s postupem dne a s přibývajícími zkonzumovanými jídly morálka upadala. Při poslední sekci už byli všichni rozprostřeni kolem kulatých stolů po celé místnosti ve společnosti svých smartphonů a notebooků a společně se prospávali prognostickými markery chování nádorů vstříc vínu doprovázejícímu posterovou sekci.
Příspěvky byly výborné, ovšem celá konference měla menší zádrhel - velmi široký záběr témat, každé vystoupení ale bylo rozsáhlé spíše do hloubky. Bylo to jako prozkoumávat charakter hornin celého kontinentu pomocí hloubkových vrtů o průměru deseti centimetrů navrtaných na jedenadvaceti místech. Velmi náročné pro všechny zůčastněné.
Ale ve výsledku to bylo zajímavé a velmi poučné. Poznala jsem spoustu lidí, dozvěděla se od nich hodně příběhů a reálií z místa jejich původu (protože tady je cca půlka Švédů a zbytek sbírka z celého světa). A ano, snad ve mě zůstaly i některé nové poznatky z místního pole výzkumu. I když většina příspěvků byla natolik specializovaná, že jsem neměla tušení, o čem ten člověk mluví. Natož k čemu by mi to mohlo být dobré.
A jídlo? Zkonzumování kafe se sendvičem k snídani, kafe s ovocem v dopoledním coffee breaku, studeného roastbeefu s mixem salátů, brambory vy slupce a neuvěřitelně dobrým čerstvým chlebem k obědu, kafe a švédského pečiva v odpoledním coffee breaku, vínu a spoustě bonbonů s mentolovým krémem jsem si vynahradila celotýdenní život na ledovém salátu a těstovinách. Pravděpodobně pak ani nebudu celý víkend potřebovat jíst. Aspoň mi zbydou peníze na kulturu :)
Komentáře
Okomentovat