Svačinka

Řeřicha, zázračné to osivo, nepotřebuje hlínu ani hnojivo, aby nám oživila parapet (na velikonoce perfektně simuluje trávu pod barevnými vajíčky) a/nebo posloužila jako neobvyklý barevný prvek v jídle. U mě je správně za b), i když každodenní sledování na vatě klíčících semínek ve mně vzbuzovalo dětské nadšení. Ne, nejsem z těch, kteří by krávu viděli jenom v reklamě na čokoládu a myslí si, že se kytky vyrábějí v továrně, ale pozorovat vznik nového jedince mě fascinuje. Že mi téměř každá kytka, o kterou se mám starat, chcípne, pokud není extrémně blbuvzdorná, to je věc jiná. (Ale vytrvale se snažím a stav obětí v mojí péči se pomalu ale jistě zlepšuje.) Když se roztřepené malé lístečky dostatečně rozvinuly a povyrostly, nastal čas popravy. Potřebujeme: naklíčenou řeřichu, nůžky, chleba s máslem.

|

|

|

|

|

V

Vzhledem k tomu, že chleba s máslem a řeřichou jsem jedla naposledy ve školce nevím, kde se ve mně ty chutě vzaly. Každopádně je to moc dobré.
Závěrem bych jenom chtěla upozornit na jednu věc, která mě při pokusu u vlastní zeleň zaskočila. Když se semínka řeřichy zalejí vodou a nechají klíčit, dost divně smrdí. Nejdřív jsem podezřívala svůj notebook z toho, že se mu pálí vnitřnosti, ale nakonec se pravý původce zápachu ukázal. Ale dá se to vydržet.