Návštěvnice

Žena vystoupila z ocelově šedého mikrobusu s výrazem, který mohl, ale také nemusel znamenat úlevu. Každopádně by jej bylo nutno hledat pod tlustou vrstvou chladného, téměř opovržlivého nadhledu. Když přecházela k zádi auta, kde řidič vykládal zavazadla, dovnitř se ani nepodívala. Ani jeden z jejích spolucestujících se jí nijak zvlášť nezamlouval. Úplně vzadu seděla jakási dívka s dlouhými plavými vlasy zapletenými do copů, celou cestu se téměř vyděšeně dívala z okna a choulila se do tlustého svetru trávově zelené barvy. Její náušnice měly tvar sedmikrásek. Dáma, která právě vystoupila, neměla ráda květiny. Další cestující byl neméně podezřelý – floutek, kterému padaly vlasy do obličeje a používal nesnesitelně silný, sladký parfém. Cestou se neustále snažil konverzovat. Druhá žena ve voze byla nedbale elegantní zrzka s nepřítomným pohledem, příliš nedbale elegantní.

Řidič vyndal z auta stříbrný kufřík s malými kolečky a dlouhou rukojetí a podal jej ženě. „Přeji pěkný pobyt,“ řekl, ona jen přikývla. Bez jediného pohledu zpět se vydala po chodníku směrem do centra za zvuku klapání bot na jehlových podpadcích.

Když vstoupila do recepce hotelu, všichni přítomní na chvíli ustali v rozhovorech a věnovali jí dlouhý okamžik pichlavé pozornosti. Žena se pomalu rozhlédla a hovor se ozval znovu, hlasitěji, jakoby se nic nestalo. Dáma doklapala k mramorovému pultu a položila na něj ruku v kožené rukavici. Mladík, který předstíral, že cosi hledá v tlusté složce papírů, vzhlédl. „Budete si přát se ubytovat?“ zeptal se.

Přikývla.

„Máte rezervaci?“

Znovu přikývla.

„Číslo?“

Vytáhla z kapsy kabátu lístek s číslem rezervace a podala mu ho.

„V pořádku,“ prohlásil lehce nervozní recepční, naťukal číslo do počítače a pak vytáhl ze zásuvky formulář.

„Pokoj na jméno?“

„Zima,“ zněla odpověď

Recepční se zarazil. „A dál?“

„Jen Zima,“ zaševelila dáma a po tváři jí přeběhl lehký úsměv. Pomalu si začala sundávat rukavice. „Asi budete chtít podpis, že.“

Chlapec vyděšeně polkl a pomalu jí přistrčil papír k podpisu. Byl tak překvapený, že se dokonce nezajímal ani o číslo občanského průkazu jako u ostatních hostů. Otočil se a vyndal klíč od nejlepšího pokoje v hotelu z prosklené skříně. Když žena dopsala, podal jí klíč a popřál jí hezký pobyt. Poděkovala mu a usmála se, jakoby se na něco těšila; otočila se a za klapotu připomínajícího zvonění stříbrných zvonků se vydala k výtahu.

Recepční si zamnul náhle ztuhlé ruce a přitáhl si polovyplněný, podepsaný formulář. Rozhodl se, že nedovyplněný také zůstane, přesto ho přelétl očima a strnul. Na místě podpisu se skvěla dokonale do detailu vyvedená sněhová vločka.

Podíval se ven prosklenými dveřmi. Právě začínalo sněžit.