Předsevzetí

Na začátku roku,
když ještě neznalo nástrahy světa dospělých a cítilo novou realitu, jak se každou skulinou dere do přítomnosti, rozhodlo se dítě změnit se. Změnit sebe i svět kolem sebe. Aby, až se zase za rok bude do světa valit další nová realita, ho uviděla jiné, lepší. Chceš-li změnit svět, začni od sebe, jak to psali v jedné chytré knize. Dítě se s hlavou plnou myšlenek na změnu naposledy podívalo na obzor, odkud prýštilo světlo v barevných záblescích, a usnulo, několik předsevzetí naškrábaných na utrženém nepotištěném okraji od novin.
Ráno bylo bělejší než včera, přes noc napadlo trochu sněhu, a dítě s potěšením žmoulalo v kapse otrhaný lístek se svou sepsanou dobrou vůlí a říkalo si, že je to dobrý začátek. Když se každý den o něco změní k lepšímu, bude každé ráno o trochu bělejší. Propadlo se do snů s pohledem na obzor, který se utápěl v temnotě.
Pak přišlo jaro. Dni byly stále zelenější a dítě se stále znovu a znovu vrhalo do jejich zeleně a svět si je omotával kolem svého potměšilého prstu a učil je, jak nebýt více dítětem. Jak zapomenout na svá přání. Zmuchlaný papírek plný nadějí skončil zapadlý za postelí, možná se stal obětí vysavače. A dítě se smálo se světem a začínalo být jako on.
A pak, v úzkostném okamžiku před přelomem roku, kdy všechny oslavující postrkovala přicházející čersvá realita a nenechala je chvíli spočinout, dolehla na dítě tíha celého roku a ono se stalo opět dítětem. S hrůzou se začalo pídit po lístku, na jehož existenci zapomnělo už třetí den tohoto roku. V záchvatu náhlé slabosti, kdy nad ním neměl svět žádnou moc, zjistilo, že nemůže změnit nejdříve sebe a pak svět. Že pokud začne takhle, byť i s dobrou vůlí, nakonec je svět změní k obrazu svému. Že už nebude dítětem.
Musí změnit sebe a svět, protože jen tak toho bídáka přiměje spolupracovat. Minulý rok jestě vědělo jak. Možná ještě pár vteřin tohoto roku. Ale jeho dobrá vůle se ztratila v prašivé tmě pod postelí.

Kdo mu teď poradí?

Kdo mi teď poradí?