Rok v knihách - 2023

Tak tohle je asi rekord, jak dlouho mi trvalo zpracovat seznam toho, co jsem loni přečetla. Jsem letos nějaká vyosená. Zato jsem už napsala dva články do časopisů, jeden z nich vyšel v červnovém čísle Psychologie Dnes, které je celé na téma ADHD v dospělosti. Celé číslo je za mě hodně vydařené, zajímavé čtení, doporučuji, pokud vás téma neurodiverzity zajímá. 

A nyní, po reklamní pauze, k tomu, co jsem za rok 2023 přečetla. Není toho mnoho, ale ani málo. Pořád se vracím k některým knihám jako ke starým známým. Něco od Patti Smith potřebuju přečíst každý rok abych si připomněla, jak důležité je vidět svět poeticky. 

Václav Cílek: Přijít za svítání. Prostě Cílek. Nečekám od něho zázraky, ale návrat do krajiny, kterou znám a mám ráda. 

Patti Smith: Kniha dní. Zvláštní, bezčasý kalendář. Co den, to černobílá fotografie a krátký text. Výročí, vzpomínky na lidi, kteří obývají vnitřní svět Patti Smith. Krásná kniha.

Jan Roubal: Nepřekážet naději. Moudrá a prakticky užitečná terapeutická kniha pojednávající o práci s klientem v depresi. Původně jsem si ji půjčila od Zuzky, pak jsem si koupila svoji a často se k ní vracím. Vhledy Jana Roubala do terapeutického procesu mají přesnost i citlivost. 

Gabor Maté: Roztěkaná mysl. První kniha Gabora Maté. G.M. je dle mého pohledu nadán darem empatického porozumění potížím druhých, s citem a soucitem o nich mluví a je skvělý pozorovatel. V některých závěrech s ním ale nemohu souhlasit - např. v tom, že si myslí, že ADHD je jen produktem traumatu a nic pozitivního na něm není. 

Diane Keaton: Znovu a jinak. Ráda čtu životopisy a tenhle byl fajn. Líbilo se mi číst, jak Diane Keaton nahlíží na svůj život a na dobu, ve které ho prožila. Mám ji ráda jako herečku a její autobiografie se mi taky líbila. 

Dan Simmons: Pustá duše. Hezky odsýpající scifi o chlápkovi, který uměl číst v myslích jiných a skoro to neunesl. Dobře napsané postavy a akce, jen mě trochu vytáčelo, jak průhledný byl autor v tom, co by si sám od života přál (k večeři byl vždycky steak a sex vždycky naplňující a strhující)

Annie Ernaux: Roky. Mistrovské a tísnivé čtení o životě ženy ve Francii druhé poloviny 20. století.

Helena Jarošová: Filozofie těla. Tuhle útlou filosofickou knížečku jsem přečetla jako doprovod ke kurzu práce s tělem, na který jsem chodila. Přinesla mi některé zajímavé pohledy na vztah těla a kultury. 

Joe Dunthorne: Ponorka. Tohle je taková moje klasika...teenagerská nostalgie o dospívání Olivera Tatea, který si o sobě hodně myslí ale zároveň se cítí trochu pod psa. Baví mě jeho rádoby dospělé úvahy. Tentokrát mě při čtení zaujalo to, že životní styl, který Oliver popisuje u svých rodičů, věci, které je zajímají, jídla, která vaří, znám od svojí generace...ve Walesu to ovšem takto měli v 90 letech. 

Patti Smith: M Train. Poetická meditace. 

Michelle Obama: Světlo v nás. Přála bych si, aby ke mně takhle někdo mluvil, když mi bylo -náct a bála jsem se, že z mého života nic nebude. 

Markéta Lukášková: Losos v kaluži. Chtěla jsem si od Markéty něco přečíst a tahle knížka mě nezklamala, je to taková příjemná, svižná oddechovka s chytrou zápletkou. 

Wencke J. Seltzer: Sedm němých let. Tahle knížka mě fascinovala od začátku do konce. Obsahuje 7 příběhů z rodinné terapie z praxe autorky. Nemůžu se nabažit vyprávění terapeutů o tom, jak lidé žijí a přemýšlejí. Knížku jsem navíc koupila za 40 korun v mikulášském výprodeji nakladatelství Portál, což byl dost dobré kauf. 

No a v roce 2024 doufám ve větší zastoupení anglicky psané odborné literatury.