2022

 Ráda bych vás jako mnoho let předtím informovala, jaké knihy jsem v uplynulém roce přečetla. Bohužel tomu tak letos nebude, protože 

a) jsem za loňský rok přečetla asi tak 3 knížky 

b) z toho 2 byly od Rogerse jako povinná četba k výcviku 

c) nevím, která byla ta třetí, protože notes kam si zapisuji přečtené knihy zmizel při stěhování a dosud je pravděpodobně někde ve sklepě. 

 

...

 

Po kratším zamyšlení a urgenci od kolegy, který po měl chtěl vrátit půjčenou knížku Byli jsme tu vždycky jsem si vzpomněla, že nojo, vlastně, tuhle jsem přečetla. Je to suprová, emaptická knížka, ve které všichni protagonisti dostali prostor svým způsobem promluvit o svém osudu jakožto queer lidí žijících v české společnosti. Pro mě osobně z ní vyvstává zjištění, že čím víc se něco patologizuje a odstrkává do ilegality, tím víc prostoru pro zneužívání a hrůzu se tím vytváří. Veřejně sdílená odlišnost není zdaleka tak nepříjemná a nebezpečná jako za každou cenu schovávaná a pronásledovaná odlišnost. 

Tak jsem přečetla Neznámou společnost od Pavla Pospěcha. Je to populárně naučná sociologická kniha, kterou mi půjčila kamarádka socioložka proto, že se jí líbila údernost a čtivost, se kterou jsou v knize zpracována česká témata. Mainstream české sociologie tu knihu prý nemá rád, protože česká sociologie chce hlavně psát nesrozumitelné články do impaktovaných časopisů a hlavně nikomu nic nevysvětlovat (česká sociologie ať promine tuto generalizaci, nicméně udělat něco vstřícného pro svůj mediální obraz by mohla). Mě se Neznámá společnost líbila. Přijde mi fascinující dívat se na lidi a společnost ještě dalším úhlem pohledu. 

Přeju vám do roku 2023 hodně sil a kreativity a svobody a sobě víc čtení a pomalejší životní tempo. 

Na fotce jsem v ulicích žlutého města Izamal na Yuctánu v Mexiku. Byla jsem trochu líná na ten analog fotit, ale jako pokaždé jsem teď moc ráda, že ty fotky mám. Ony mají prostě takovou jinou atmosféru než ty digitální.