Pohlednice

Vyvolala jsem svoje analogové fotky do podoby pohledů. 

 

 Na dovolené v Krkonoších jsem téměř marně sháněla nějaké pěkné a aktuální pohledy, které bych mohla posílat do postcrossingu. Zdá se mi, že většina pohledů z turistických destinací byla vytištěná na konci devadesátých let a od té doby se zásoby nevypotřebovaly. Nebo alespoň mysl a estetické cítění zadavatelů tisku zůstaly v devadesátých letech.

S myšlenkami na pohledy jsem přišla do práce. Moje kolegyně Olga se bojí, abych ji náhodou nenakazila koronavirem, ale je jí hloupé mi to říct. Takže mě pomocí spousty zástupných důvodů a ujištění, že to není nic proti mě, mě vpodstatě izolovala v mojí pracovně. Nestěžuju si, získala jsem spoustu volného času, jehož část jsem využila k prostudování možností tisku pohlednic v malých nákladech. K vybrání zkušební série fotek, nahrání a stvoření zadní strany opravdu hodně amatérským způsobem. 

Tady jsou, krásky. Líbí se mi, že moje fotky ožily, že budou cestovat.

 

A k tomu se sjíždím klasickým rokem, který ke mě laskavý výběr automatického přehrávání youtube přivál z hloubky šedesátých a sedmdesátých let. Ostře černobílá hudba, která rozechvívá moje vnitřní orgány a nutí tělo tančit. 

Kdybyste zatoužili po podivných a melancholických pohledech, jsou k dostání u mě na fleru. 

 

Co na ně říkáte? Posíláte pohledy?