Není čas slov

Naštěstí jsou tady obrazy. Třeba mě trochu rozmluví.

Mám rozepsaných několik článků na různá témata, ale nedokážu se pohnout ani v jednom z nich. Myslím, že problémem jsou ta témata, příliš konkrétní. Slova se mi z hlavy vypařují, když se je snažím nějak smysluplně seřadit. Není čas slov, když se stromy zazelenaly, v trávě bzučí hmyz a nemocniční park je plný různých ptáků, které potřebuju pozorovat.
Představy mám plné nekonečných alejí a letních pohledů na louky a všechny nepojmenované pocity se ve mě přelévají jako vlny.

Já v kvetoucí Třešňovce. Dost foukalo.

Fotky jsou z prvního černobílého filmu, který jsem nafotila na svůj nový-starý Pentax ME v prvních týdnech karantény. Jsem z nich unešená. Taková hloubka. Taková atmosféra. 










Komentáře

  1. Paaane, vubec me nenapadlo ze fotka na cernobily film je tak jina! (Laik, pardon).

    Ta predposledni fotka je jak muj tata. Uz tak 10 let jsem o nem nemluvila jako o tatovi.

    S Vami u toho psychiatra fakt skoncim :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No mě taky dopředu nenapadlo, že fotka z černobílého filmu není jen jako když se v mobilu dá na barevnou fotku filtr...přitom jsem černobílých fotek viděla spoustu, ale nikdy předtím jsem žádné nenafotila.

      Občas když má člověk pocit, že blázní, tak se jenom přibližuje k něčemu důležitýmu.

      Vymazat
  2. Takhle prázdnou Prahu ani neznám. Sedm měsíců jsem tam už nebyla, ale ten sad je pěkný.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky