Revize plánů

Přes ulici naproti našemu bytu je kolej UMPRUM. Dost často vidíme záblesky z blesků fotoaparátů vycházející z jejích oken...přemýšlím nad tím, kdo a co tam fotí. Studovat UMPRUM je můj sen. Poslední roky si ale říkám, že spoustu toho co by mě mohla naučit škola můžu posbírat někde po cestě. Stačí se dívat a poslouchat a číst.

Mezitím přemýšlím jak se dál ostříhat. Mám si nechat krátké vlasy? Nebo ofinu a zbytek růst? Nijak zásadně mě to netrápí. Žiju svůj nejlepší život, mám skvělýho manžela a peču si vlastní chleba. Nic mi nechybí. Spíš přebývá. Přebývá mi práce, ale i s tím dokážu žít.

Protože máme v práci Multisport kartu, začala jsem zase cvičit a po letech plavat (už bylo načase). Výsledkem je že se pro nárůst svalové hmoty nevejdu do žádných kalhot, ale do kopce předběhnu svoji sestřenku, která poloprofesionálně sportuje.

Trochu mi vadí, že zase narážím na svoji neochotu plnit jakékoliv zadané úkoly, ale doufám, že můj vedoucí výcviku bude k dvoutýdenní pauze dodání od zadání schovívavý.
(edit po týdnu: byl)

Ernest Hemingway v Pohyblivém svátku napsal: Když je vám pětadvacet a jste od přírody těžká váha, vynechat jedno jídlo denně je opravdu problém...mě je tedy dvacet osm, ale od přírody těžká váha jsem. Moje vůle nikdy nebyla silnější než moje potřeba jíst. Když začnu cvičit, naberu hned spoustu svalů. Dlouho mi to vadilo, protože jsem chtěla být hubená jako ostatní a nemám k tomu anatomické předpoklady. Postupně si víc a víc užívám svou fyzickou sílu. Uvědomuju si, že fyzická síla mi umožňuje zvládnout psychickou zátěž.

Nebyla to žena kdo mi pomohl smířit se se svou tělesnou konstitucí, ale Ernest Hemingway se svým jednoduchým konstatováním. Podobně mi pomohl Haruki Murakami zjištěním, že pro náročnou duševní činnost je třeba mít fyzické rezervy. A možná že to nebyli Hemingway a Murakami, ale já, která jsem si konečně uvědomila, že některé věci prostě změnit nejdou. A některé ano, tak se na ně pojďme soustředit (jak by řekla moje skvělá kolegyně Monika).

Ještě nejsem u konce. Ještě dlouho budu kousek za začátkem.


P.S.: dítě není naše. Očividně


Komentáře

  1. Jakmile se člověk přestane snažit věci, které změnit nejdou, život nabere úplně jiný směr. Moc hezký článek!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Snadno se to řekne, ale trvá to k tomu dojít :)
      Díky.

      Smazat
  2. Skvělá fotka:)) Já díky Ernestovi a jeho Pohyblivém svátku jsem si zlegalizovala všechny moje ,,svátky" nehledě na lidi, okolnosti a peníze.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi inspirativní jak E.H. přijímal (nebo o tom aspoň psal) potěšení stejně nevyhnutelně jako povinnosti. Co už mi nepřijde tak inspirativní je, že tímhle svým žitím nějak dospěl k vyčerpání možností života ještě před jeho koncem...

      Smazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky