Je mi tma
Jediná činnost, která mi v posledních dnech činí opravdové potěšení, je promazávání e-mailové schránky. Měla jsem tam přečtené a nesmazané tisíce mailů za mnoho let, po které svou adresu používám. Je tak, tak uspokojivé se zbavovat online nánosu. Přicházím na konverzace z let minulých, situace se mi oživují před vnitřním zrakem. Mažu a třídím.
Kromě toho mě hodně baví spát. Prospala bych celé dny. Včera po službě jsem dala víc než 12 hodin s malou pauzou na večeři.
Jako bych se vracela do minulosti. Jsem tak unavená, tak sarkastická, tak samotářská. Přesycená tolika lidmi, kteří za mnou za minulé 4 dny přišli požádat o pomoc. Apaticky přehlížím všechny příležitosti ke kreativnímu vyjádření se. A tak mažu a třídím.
Včera jsem šla s kamarády na procházku na hradiště na Závisti. Byl chladný větrný dech a obloha visela nad černými spletenci větví jako obrovská mramorová deska. Zkoumali jsme dávná opevnění v liduprázdném listnatém lese se šustivým rezavohnědým kobercem. Jedli jsme cukroví a pili čaj. Našla jsem snítku jmelí. Taková syrová keltská magie.
Vůbec je tenhle můj stav takovej paradoxní a pro mě neznámej. Není mi moc dobře, nemám moc sil a ten zbytek se mi nechce na nic vydávat. Přes to všechno mám na pozadí takové zvláštní ujištění, že je všechno fajn a není třeba se bát, protože se všechno děje jak má. Cítím vyčerpání, ale ne beznaděj. A to je pro mě nový, zvláštní, uklidňující.
Je mi teď tma, ale zatím mě to nepohltilo.
Kromě toho mě hodně baví spát. Prospala bych celé dny. Včera po službě jsem dala víc než 12 hodin s malou pauzou na večeři.
Jako bych se vracela do minulosti. Jsem tak unavená, tak sarkastická, tak samotářská. Přesycená tolika lidmi, kteří za mnou za minulé 4 dny přišli požádat o pomoc. Apaticky přehlížím všechny příležitosti ke kreativnímu vyjádření se. A tak mažu a třídím.
Včera jsem šla s kamarády na procházku na hradiště na Závisti. Byl chladný větrný dech a obloha visela nad černými spletenci větví jako obrovská mramorová deska. Zkoumali jsme dávná opevnění v liduprázdném listnatém lese se šustivým rezavohnědým kobercem. Jedli jsme cukroví a pili čaj. Našla jsem snítku jmelí. Taková syrová keltská magie.
Vůbec je tenhle můj stav takovej paradoxní a pro mě neznámej. Není mi moc dobře, nemám moc sil a ten zbytek se mi nechce na nic vydávat. Přes to všechno mám na pozadí takové zvláštní ujištění, že je všechno fajn a není třeba se bát, protože se všechno děje jak má. Cítím vyčerpání, ale ne beznaděj. A to je pro mě nový, zvláštní, uklidňující.
Je mi teď tma, ale zatím mě to nepohltilo.
Komentáře
Okomentovat