21.01.18

Rok v knihách - 2017

Co se týče přečtených knih, nebyl pro mě uplynulý rok zrovna hvězdný. Rozsáhlejší by byl seznam knih rozečtených nebo těch, které nejde přečíst najednou, takže si je dávkuju po malých částech. A úplně nejvíc prostoru by zabralo vyjmenovat knížky, které jsem si koupila. Přibývaly po kvantech, protože...to je prostě tolik zajímavého! Typický příklad je nějaká poměrně speciální knížka (třeba o metodě práce s traumatem), která mě hodně zajímá, ale v pražské knihovně mají jeden výtisk, který je zarezervován na dva roky dopředu. A když už objednávám, tak tam je další spousta zajímavých knih a nastává efekt sněhové koule. Co se dá dělat. Utěšuju se tím, že je to lepší než hromadit porcelánové zajíčky s přitroublým výrazem.

James Morley, James Phillips: Imaginace a její patologie. Pěkná sbírka příspěvků na téma imaginace od různých autorů. Najdete v ní opravdu rozmanité pohledy a přístupy, jak čistě teoretické, tak zcela praktické. Nejvíc mě zaujala myšlenka udržování dialektického napětí.

František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů. Na deprivanty jsem se těšila, ale byla jsem dost zklamaná a většinu četby taky nasraná. Protože výčet různých sociálních- a psychopatologií je to pěkný, ale autoři se v něm úplně ráchají a předestírají obraz společnosti, která je bezmocně odsouzena k tomu, aby ji různí "deprivanti" rozebrali na součástky. Nenavrhují ani náznak řešení, jak by se dal jimi předpovídaný vývoj zvrátit. Já prostě tohleto nihilistické konstatování, že svět se řítí do záhuby a "slušní lidé" tomu můžou tak maximálně angažovaně přihlížet naprosto nesnáším.

Rolf Sellin: Hypersenzitivní lidé mezi námi. Dle mého názoru hezky zpracovaná kniha o vysoké senzitivitě, která je srozumitelná, zajímavá a nezasekla se v triviálním přístupu typickém pro řadu svépomocných příruček. Hodně se zabývá hranicemi každého člověka. Objevila jsem v ní pro mě zajímavý přístup, že hranice není třeba stanovit (nikdy jsem si nebyla jistá, kam přesně bych si ty hranice měla stanovit), ale vypátrat, kde je mám, a potom s nimi podle situace posouvat. To mi dává smysl.

Robert Oxnam: Rostříštěná mysl. Vyprávění člověka, který trpí mnohočetnou poruchou osobnosti. Je to vyprávění, které se mi zdá upřímné, opravdové a hodně zajímavé, i když často hodně smutné. Myslím si, že je psané tak, že může hodně přinést i lidem, kteří nepracují v oboru duševních nemocí.

Douglas Adams: Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho. Občas potřebuju propláchnout si hlavu něčím vtipným a chytrým. Zrovna teď stahuju seriál, který podle knížky natočili.

Alice Millerová: Nesmíš si povšimnout. Variace na téma ráje - realita dětství a dogmata psychoanalýzy. Tuhle knihu považuju pro sebe za dost zásadní. Zaobírá se tím, co se děje v dětství z pohledu dítěte, jak vnímá různé výchovné postupy, které jsou místy až na hraně lidského přístupu a k dopělým bychom si nic takového nedovolili. Všímá si, že psychoanalytický přístup ale dopad některých událostí z dětství vůbec nereflektuje a vpodstatě přenáší vinu za některé symptomy z dospělých na dětskou sexualitu a pudy, což není nepodobné prvotnímu hříchu. To co tu píšu je hodně ve zkratce a dost možná to reflektuje jenom můj pohled na text, každopádně mě kniha přinutila hodně přemýšlet a dost možná byla jedním ze zásadních hybatelů mého příklonu k dětstké psychiatrii.

Pasi Ilmari Jäskelläinen: Magický průvodce městem pod pahorkem. To je prostě další podivná věc od tohoto autora, místy i dost úchylná, ale ne tak moc, že by to bylo k nečtení. Nevěděla jsem, čí jsem, když jsem to četla. Literární spolek Laury Sněžné se mi ale líbil víc.

Evžen Boček: Aristokratka na koni. Boží, přijde mi, že autor chytil po slabším druhém díle znovu dech.

Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa. Těžko se popisuje, co je vlastně tahle kniha zač. Je to sprostá prasárna, ale vyprávěná takovým způsobem a prodchnutá takovým množstvím tragédie, že jsem měla pocit, že žiju uvnitř toho příběhu. To se mi moc často nestává. Čtení mě dost bavilo.

Patti Smith: Just kids. Dostávám se k mojí hvězdě uplynulého roku, Patti Smith, a prostému, ale sugestivnímu vyprávění z jejího života. Několik týdnů jsem pomalu poeticky plynula s ní a těžko jsem se loučila. Láska na první přečtení.

Patti Smith: M train. Viz výše.

Terry Pratchett: Čarodějky na cestách. Přehled manipulativních technik všech čarodějek je super.

Mějte se v novém roce hezky a čtěte! (Já budu)


Žádné komentáře:

Okomentovat