17.10.17

Za odměnu

Tenhle víkend byl jako poodstoupení z překotného proudu života. Zastavení, během kterého jsem mohla doběhnout sama sebe, posedět a žasnout nad hořícím podzimem.

Čas částečně mimo plán, dostaný darem, asi za odměnu.

Naše užitkové rostlinstvo - bazalka, která programově (nebo programovaně?) usychá a chillipaprička, co kvete, ale neplodí. Ještě máme mátu žijící hydroponicky ve sklenici od povidel a školku bazalkových semenáčků táhnoucích za sluncem.



Kytice k výročí samovolně uschla a je dost dobrá i dlouho po výročí


Vřes a pilea si to taky užili. A pilea konečně přestala vypadat, že umírá (ale nerada bych to zakřikla)

Je vidět, že marantha je luxusní kytka. Nejen že vypadá sametově, ale pohybuje se ve vybrané společnosti.

v dálce Vyšehrad

pohled z Pusté vinice


Měla jsem čas na důvěrně známé věci, měla jsem čas na nové věci. Spořádali jsme spoustu dobrého jídla a vyšli na vycházku nad Troju.

Zaposlouchala jsem se do Velvet Underground. Nemám moc ráda slovo nadčasové (od té doby, co jej naše češtinářka používala pro tvorbu každého zapadlého vlastence), ale pokud tahle hudba není nadčasová, tak která je?


Žádné komentáře: