07.08.17

Ultraokurková sezona

Takhle po obědě na mě vždycky přijde touha trochu se pošťourat v něčím prožívání. Ne, že bych toho měla v práci málo, ale prožitek z toho kazí dvě drobné skutečnosti.
a) daná žena po mě něco chce, takže buď zatlouká nebo se předvádí
b) nebo já chci něco po ní, takže buď přehání nebo zatajuje
Nekonečný příběh, něco jako evoluce nebo závody ve zbrojení.
Občas se povede nějaký pěkný rozhovor, ale když mám na starosti celé oddělení, 35 žen závislých na všech myslitelných drogách, není na ně tolik prostoru. Protože příjemný rozhovor potřebuje prostor. Nikam netlačit.

Tak se šťourám ve svých oblíbených blozích a stránkách, které ráda čtu, a čekám, kdo vyplodí něco hlubokomyslného, něco, co chce sám od sebe sdělit, protože ho to tížilo na duši.
A ono...nic. Všichni se někde válí a zamořují svými válecími fotkami sociální sítě a ti, co se neválí jsou v depresi z těch, co se válí. No, nedivím se ani jedné skupině.

Taky žádnou závratnou produktivitu nepředvádím a sama na sobě sleduju vznik a vývoj okurkové sezony.

my jsme holky z osmičky...u nás musejí mít doktorky brýle! :)

Taky se válíme. Povětšinou na gauči v práci, doma u Vražed v Midsomeru, ale někdy taky ve Stromovce, kde pozorujeme, co dělají okolní lidi. Někteří cvičí, věřili byste tomu?!


Ale já jsem z obliga, cvičím taky. Každé ráno stávám v 5:30 a dám si půlhodinku jógy. Zjistila jsem, že to tak nejlepší, že mám největší chuť cvičit...vlastně je to v létě jediná denní doba, kdy mám chuť cvičit. Takže já, noční pták, doborovolně vstávám o půl šestý. Hustý.

Tuhle jsem udělala radost sestřičkám tím, že jsem propustila jednu opravdu nepříjemnou pacientku, a ony mi za to převázaly nohu tak, abych vypadal hodně, ale hodně invalidně. Když kulhám, je to fakt efektní. Výhoda práce ve zdravotnictví je, že se na pracovišti vždycky najde něco sterilního na převaz.



Nestala se žádná děsivá nehoda, jenom jsem vystoupila na motorce na špatnou stranu a připálila se o výfuk. Stačilo půl vteřiny a zadělala jsem si na dva týdny zábavy s převazování. Druhé zranění jsem si vytvořila sama tak, že jsem si dělala pedikúru a ve chvíli nepozornosti jsem si zařízla skalpel do chodidla. Trapné, což o to.
Ale zase vypadám drsně!

V tomhle týdnu jsme měly s holkama v práci v plánu výrobu barefoot sandálů během pracovní doby, ale když nás tam tak vidím, jak se povalujeme v horku na židlích jako polovyfouklé duše z kol...nevím nevím.

Tolik zprávy z ultra okurkové sezony. 

4 komentáře:

BezKofeinu řekl(a)...

To byly fajn zprávy, náhodou. Barefoot sandále vyráběli u nás na táboře, a fakt se v nich strašně dobře chodí, a zároveň vypadají i, no, normálně.

Iris řekl(a)...

Hehe, to mě těší. A ráda čtu, že se v těch sandálech dobře chodí (od někoho jinýho, než kdo je vyrábí nebo na ně pořádá workshopy ;)...jen doufám, že se mi podaří je vyrobit dokud bude ještě počasí na to je nosit D:

iluzionistka řekl(a)...

Tak nějak nevím, co je horší, jestli to horko, nebo to počasí, co je teď. Aspoň u nás je to dole vždycky jak v kobce, vždycky mám pocit, že jsem omylem vlezla do sklepa :D To se ani nedivím, že se všem vždycky hned přitíží. Ani jsem nevěděla, že se barefoot sandále dají vyrobit takhle podomácku, vždycky jsem je strašně chtěla, ale přišly mi hrozně drahý, takže tohle je dobrá zpráva :))

Iris řekl(a)...

Report po dvou týdnech od výroby - sandále jsou fajnm celou dovolenou jsem kromě pohorek nenosila nic jiného. Lehké, přenosné, na nošení příjemné. Výrobní náklady do 150 Kč. :)