23.08.17

Rostlinné štafety

Moje současná historie zahrávání si s domácí flórou se počítá od mého přestěhování do Prahy. Když jsem se přistěhovala k Ondrovi, bydleli jsme v jednom pokoji sdíleného bytu, s mizerným oknem do vitrobloku. V pokoji byla tma a na okně zima, takže vše zelené z různých důvodů do měsíce zemřelo. Po pár pokusech jsme to vzdali.
Situace se zásadně změnila po přestěhování do nového bytu, který má na dva pokoje 3 velká okna (!) na západ do ulice (!) s parapety (!!!). Vášeň začla bujet.

Zahradu na niti sleduju už pěknou řádku let a když se na ní poprvé objevila pozvánka na Rostlinnou štafetu a následně reportáž z ní, smutnila jsem, že se nemůžu účastnit a snila o tom, že třeba jednou budu moct.

Na další Štafetu jsem už mohla, a tak jsem se jednoho květnového večera po příšerném dni v práci vybavena sociální fobií a nevolností vydala na rostlinnou štafetu do Školské ulice. A bylo to super.


Rostlinná štafeta je založená na lásce lidí k jejich domácím rostlinám. Pokud se rostlinám daří, rostou a bují a je třeba je jednou za čas zastřižením trochu usměrnit. Nevím jak vám, ale mě je prostě líto ty výhonky vyhodit, takže je dám do vody, zakořením...a rostliny se množí geometrickou řadou. Těší mě, že v tom očividně nejsem sama.
Na výměně podobných přebytečných odřezků, nebo třeba rostlin, které vám doma neprospívají nebo ja neumíte pěstovat, je založena rostlinná štafeta. Majitelka Zahrady na niti a tvůrkyně kokedam Lenka Hrubá vyloží před obchod stolečky a malé občerstvení a na stolcích se začnou hromadit přinesené výpěstky, pak zase ubývají, přibývají, a tak dále. Podmínkou účasti je si alespoň jednu květinu odnést, nikoliv přinést.

tahle rostlina vyrostla z jednoho přineseného řízku...zatím nemám tušení, co je zač, ale líbí se mi a očividně se jí u nás daří, což je hlavní

Někdo donese nařízkované výhony, někdo zakořeněné rostliny, jiný obrovskou rozpadající se palmu po babičce. Slečna s chlapcem to trochu přepískli se sadbou chilli papriček, tak se přišli podělit. Mezi štafetovými rostlinami se dají najít naprosté unikáty.

První štafetu jsem si rostliny jenom odnesla, do druhé, která se konala pár týdnů nato, jsem už i přispěla. Moje výpěstky byly rozebrané během okamžiku, což mě hřálo u srdce.

Moje příspěvky do rostlinné štafety aneb stálice naší plzeňské domácnosti - zleva filodendron, pepřinec I., pepřinec II. a Scindapsus
Popisky k těm, které jsem poslala do světa
Pokud někdo váháte, zda se na další Štafetu přijít podívat, neváhejte a přijďte. Je to obohacující zážitek. 


To ale není všechno. Den následující po Štafetě jsem se kolegovi zmínila u oběda, čeho jsem se včera zúčastnila...čistě jen tak bez úmyslu, z nedostatku jiných konverzačních témat. 
Ukázalo se, že kolega je nadšeným pěstitelem pokojových rostlin. Dlouze mi vyprávěl, co doma má a jak k tomu přišel a jak to pěstuje. Postupně si ke stolu sedali další doktoři a doktorky a skoro každý měl k tématu co říct! Byla jsem fascinována, úplně nový svět se přede mnou otevřel! Domluvili jsme se na výměně některých rostlin a navzájem se informujeme, jak se nám v jejich pěstování daří. Založili jsme si takovou vlastní bohnickou ústavní  štafetu - která je trochu roztahaná v čase. 

Můj současný vedoucí lékař mi nabídnul blázny...myslela jsem si, že si dělá legraci, ale blázni se u nich říká voděnkám (které rostou jako blázen). Nějak se mi to sešlo a už mám doma 5 variet. Líbí se mi. 

"miniblázni"

Také jsem se zúčastnila arteterapie a během obědové pauzy došla řeč na rostliny. Terapeutka se rozpovídala o tom, jak okukuje domy svých přátel a loudí z nich řízky pokojovek. A o tom, že občas v kavárnách oštipuje rostliny, když se jí líbí, a doma si je zakořeňuje. Její oblibě se těší hlavně sukulenty, které ráda dělí a zakořeňuje, takže na konci terapie všechny účastnice odcházely s několika oddělky rostlin. 

Celá tahle záležitost s předáváním rostlin mi přijde moc sympatická. Mám ráda věci s příběhem a u rostlin to platí taky. Mnohem víc mě těší, když si můžu kytku vypiplat z malého řízku, sledovat, jak roste, případně co se z ní vlastně vyklube - než si koupit hotovou velkou rostlinu ze zahraniční velkopěstírny. Mám pocit, že jsem objevila celou novou kulturu milovníků něčeho podobného. A jsem za to moc ráda. 

Úplně se mi změnil pohled na některé druhy pokojových rostlin. Nikdy mě moc nenapadlo se nad nimi pozastavovat, nad těmi "běžnými" a "obyčejnými", které jsme měli doma. A zjišťuju, že jsou krásné. Že mají jedinečné panašování, pěkný tvar listů nebo zajímavou historii. Čtu si o jednotlivých druzích a nevycházím z údivu!

Pokud byste se chtěli pokochat prohlídkami bytů různých rostlinomilců z celého světa, doporučuji blog Green Obsessions.

Z mojí strany rozhodně nejde o nějakou chvilkovou romaci, s kytkama to vypadá na dlouhodobý a bohatý vztah. Takže očekávejte další fotky i povídání!

8 komentářů:

Nedůtklivá řekl(a)...

Kytičky nás baví! :)) Takovéhle akce bych se moc ráda zúčastnila, mimo jiné abych někomu předala do péče svá miminka banánu, který si poslední rok to množení vyloženě užívá...
Škoda že je Zahrada na niti až v Praze, uvítala bych nějakou Plzeňskou štafetu. :D

Iris řekl(a)...

Banán? To je super, smekám imaginární klobouk!
Tak můžeš nějakou štafetu v Plzni zorganizovat, jestli jsem dávala dobře pozor, tak pracuješ v kavárně, že? A to je prostor pro štafetu jako stvořený :)

Bohdana řekl(a)...

Já mám pocit,že ty doma vypěstované z darovaných řízků jsou odolnější.A taky mě to víc baví,být u "toho" od začátku,stejně jako tebe.
Dřív bývaly dobrým zdrojem čekárny,pamatuju si kytky na poliklinice na Karláku,nádhera...
Mě to vždycky potěší,když někam přijdu a jsou tam kytky a je na nich vidět,že se o ně někdo dobře stará

Iris řekl(a)...

Co se týče čekáren...tuhle jsem byla na Mazurské a tam měli u rantgenu učiněnou džungli! A u nás na oddělení je v každém mezipatře na schodech minimálně jedna monstera. Pořád přemýšlím, jak z nich kus uříznout, aby to nikdo nepoznal :)

Nedůtklivá řekl(a)...

To ale vůbec není špatný nápad, zkusím to navrhnout šéfům! Přišla bys? :))

Iris řekl(a)...

Moc ráda, ale časově to vidím bídně...přes týden jsem v Praze, o víkendech záleží jak který.

Misa řekl(a)...

K rostlinkám jsem si za poslední měsíce taky vybudovala vztah, bohužel ale bydlíme v hodně tmavém bytě v úzké ulici s okny na sever:/ ale v tom jednom okně, kam jde pořádně světlo:D se jim daří...a v pokoji přežívá i palma..není to zas taková věda, jak jsem si vždycky myslela:) Díky za článek a odkaz na Zahradu na niti! Na ten bazárek bych někdy ráda zašla, vypadá to jako sympatická akce

Iris řekl(a)...

můžem si vyjít spolu, až zase bude :) sleduj Zahradu na fb, tam je vždycky událost.