29.10.15

Závěrem chirurgie

V kuchyni je pořád tma, protože neprozřetelně umístěná višeň zakrývá svými větvemi většinu okna. Tentokrát mi to ale nevadí, protože listy jsou žluté a tedy i tma je dožluta.
Stojím v té žluté tmě u linky a peču tousty na cestu. Pojedeme přes noc. Dobrodružství, jako když jsme jeli do Ameriky. To jsme také nejprve nasedli na Studenta a přepravili se do Vídně. Cestou jsem koukala na Velkého Gatsbyho a doteď nevím, co si o tom filmu myslet. Vlastně se mi poslední dobou děje taková minisérie reminiscencí. Včera večer jsem si k předvánočnímu papírovému experimentování pustila dokument o pouštích amerického západu a ty krajiny mi byly velmi blízké. Ne jako abstraktní pohádka deštného pralesa z minulého víkendu. Dokázala jsem si představit utrpení federální armády devatenáctého století v poušti, protože jsem už v poušti byla. Skoro v té samé

V pondělí jsem složila státnici z chirurgie a získala tím týden volna. Byla to nejpohodovější zkouška, kterou jsem na medicíně zažila; o to víc mě překvapily nároky na odpočinek, se kterými den poté přišlo moje tělo. Vždyť se zase tak moc nestalo, tak co šílí? Bylo mi zle, jako by se ty hodiny protrpěné nad čtením o rakovinách trávicích traktů sešly v jediném dni a jednom trávicím traktu, tom mém. Včera jsem odjela k babi a naordinovala si mnoho spánku, procházení po zamlžené opuštěné krajině, kreslení a četbu filosofie.

Ta filosofie mi poslední dobou nedá spát. Vracím se k ní cca po pěti letech a narozdíl od dřívějška mám pocit, že vím, o čem ti lidé mluví. Neprahnu ovšem po závěrech filosofů, to je jen vedlejší produkt mého zkoumání. Spíš mě zajímají otázky, které si kladou napříč lidskými věky a důvody, proč jsou pro ně ty otázky důležité. Mám neodbytný pocit, že potřebuju spatřit ze všech úhlů, jakým způsobem různé mysli zkoumají svět. Potřebuju o tom mít přehled, jinak zřejmě neporozumím jejich hledání. A to chci. Chci alespoň tušit, jak to vidí ti, kteří přemýšlejí jinak než já. Nejsem si ještě úplně jistá, ale myslím si, že filosofie je pro intelektuální jedince tím, čím je mystika pro ty intuitivní (myšlení vs. intuice viz rozdělení typů dle C. G. Junga).

Taky jsem si pořídila stříbrný kaligrafický inkoust. Pravděpodobně je míněn pro japonskou kaligrafii, podle toho, jak se chová v peru. Ale stejně je pěknej.


2 komentáře:

Myyna řekl(a)...

O Velkém Gatsbym si já třeba myslím, že první půlka byla geniální a v druhé se veký pařmen Jay stává nesnesitelnou hysterkou, se kterou už neni moc legrace. Ale ten film se mi celkově moc líbil a stejně tak i soundtrack.
S tou filosofií Ti velmi dobře rozumím... Ale i té mystice toužím porozumět a podle mého názoru se to dá propojit, stejně jako to propojovali třeba Váchal nebo Malich.
Ke státnici z chirurgie gratuluju! :)

Iris řekl(a)...

Děkuju :) A Váchala s Malichem neznám, něco si od nich najdu...a přidám na nemenšící se hromadu knih k přečtení. Kterou vždycky načas přebije žolík v podobě učebnice.

Mě právě co se Gatsbyho týče přijde, že to trochu dost přehnali se stylem večírků a je to spíš Hollywood dneška než New York 20. let. Vizuálně super, ale obsahově nic moc....