Touha, jež mě zasáhla v plné síle cestou ze školy a trochu mě vyděsila

Pozoruju vás. Na ulici, v autobuse, v nemocnici, v obchodě. Všude, kde se vyskytujete vlastně z donucení okolností, kde se snažíte dodržovat dekorum slušného chování. Sleduju vás, jak se tváříte jakoby nic, schováváte se za hradbu svojí tváře a opravdoví jste uvnitř. Nezajímají mě těla, i když přiznávám, že jsou velmi fascinující. Chci vidět vaše duše. Prohlédnout tu neprůhlednou slupku. Sledovat vaše myšlenky až do temných stínů, kam se samy neodváží jít, být jim průvodcem v těchto neznámých kočinách a pomoci vám najít cestu blíž k sobě. Viděla jsem už mnoho těl v různých stadiích života, příliš mnoho těl. Vrásčitá a scvrklá, znetvořená, přetékající životem, hladká jako povrch zralé nektarinky, narozená příliš brzo na to, aby přežila bez pomoci, polámaná, bezvládná, tančící, dětská, dospělá, rodící se, mrtvá i umírající, zevnitř i zvenku. Tělo je bezpochybyly lidské, ale lidství v něm netkví. Člověk v něm funguje, člověk jej obývá. Chci vidět vás v součtu všech lidských kvalit, tělo i vědomí i duši zároveň, hlavně ty části, které obyvkle schováváte i sami před sebou. Nazýváte to soukromím, ale člověk by sám před sebou neměl mít tajnosti. Jsou situace, v nichž žádné soukromí neexistuje. Na operačním sále například, když na kovovém stole operatéři natírají celé tělo oranžovou desinfekcí a přitom si nezúčastněně povídají o výkonu svého auta. Také viděli už příliš mnoho těl, než aby jim tohle konkrétní přišlo zajímavé. Osobitost tady ustupuje účelu a nikdo není pobouřen, neboť vědomí spí a pozorovatelé nepozorují. A přesně tak musí existovat i místo, kde lze vnitřní skutečnost člověka spatřit rozloženou na studeném stole, pak ji nechat procitnout a sledovat ve vší nádheře jejího projevu. Chci vidět vaše duše. Neříkám, že o tom musíte vědět.

Komentáře

  1. Úžasný. Jedním slovem úžasný. Krásně píšeš, jen tak dál! ;-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky