10.01.15

Rok v knihách - 2014

Minulé Vánoce jsem si opět předsevzala víc číst zajímavé knihy. K tomu přibyla ještě další úroveň - přečíst alespoň jedno dílo světové nebo české klasiky za rok. Mark Twain tvrdil, že klasická jsou taková díla, která chce mít každý přečtená, ale nikdo je nechce číst. Ale po letošní zkušenosti s ním nemohu zcela souhlasit.

Paolo Coelho: Brida. Nemůžu si pomoct, ale duchovní (nebo "duchovní") obsah Coelhových knih je natolik koncentrovaný, je to natolik očividně naservírováno, až mám občas obavy, jestli si ze mně autor netropí žerty. Jeho knihám říkám rychlé občerstvení a čtu je v podobné indikaci, jako si vyhladovělý člověk spěchající městem skočí do mekáče. (ale ne že by se mi třeba Alchymista nelíbil, to líbil)
Valentina Parellová: Za projevenou milost. Sbírka povídek mladé Italky ze současné Itálie. Všechny až reálně živé, některé moc pěkné.
Rupert Isaacson: Léčba koněm. Tohle je jeden ze zásadních příběhů, které jsem kdy měla tu čest přečíst. Příběh otce, který se s celou rodinou vydal do Mongolských stepí a tajgy, aby místní šamani vyléčili autismus jeho syna.
Umberto Eco: Zpověď mladého romanopisce. Eco říká, že vzhledem ke svému věku v době vydání své prvotiny Jméno růže (50 let) je v osmdesáti stále mladým autorem. Popisuje, jak konstruuje svět svých knih, na milimetry přesně rýsuje chodby a pokoje, prochází se za nocí ulicemi, když je měsíc ve stejné fázi jako v budoucím příběhu. A předvádí svoje umění myslet a hrát si s jazykem. Oboje zvládá skvěle.
Juraj Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu. Nejlepší na silné rozladění ze zkoušek, nemocí a nekvalitní literatury, kterou jsem se pokoušela přečíst a udělalo se mi z ní psychicky nevolno, je shltnout skvěle napsanou a skvěle odsýpající detektivku z Uherska 17. století. Počet mrtvých dosahuje počtu obyvatel větší vesnice a je tam dokonce i přízrak!
Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová. Tohle není jen příběh, tedy několik příběhů, to je vyříznutý kousek života servírovaný v tlusté knize. Dá se číst dlouho i pár stránek v autobuse, plyne pomalu a nutí k přemýšlení. Dokážu si představit, že v každém věku a situaci si v ní každý dokáže najít něco zásadního. Pro mě je hlavní linií dění kolem Konstantina Levina, Annu nemůžu vystát a dokážu s ní sympatizovat jen velmi těžko. Ale uvidíme, co na to čas.
Segej Lukjaněnko: Konkurenti. Do fantazie Sergeje Lukjaněnka se vždycky ráda podívám. Tentokrát se počítačová hra odehrávající se pár světelných let od Země změní ve skutečnost.
Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Knížka je tak pěkně podivuhodná jako její název. A samozřejmě i děti v sirotčinci, který leží mimo čas a chrání je před plíživým zlem.
Markéta Bednářová, L. Horká: Ve stínech za zrcadlem - o životě s psychózou. Vyprávění ženy, u níž kolem dvaceti let propukla psychotická porucha. Pro mě to bylo hlavně o tom, jak špatně se člověku žije, když sám k sobě přistupuje jako ke kusu hadru, který neslouží tak jak má. Ale těžko soudit život podle jedné knihy.
K.C.Grig: Petrovy mozaiky. Příjemně plynoucí malá detektivka o létě na malém městě, tajemstvích jeho obyvatel, nedefinovatelném citu a starým mozaikám, které nosí neštěstí.
Sue Townsendová: Tajný deník Adriana Molea. Ve stále víc temnějícím podzimu jsem se potřebovala něčemu zasmát. Vznikla z toho závislost, takže čtu jeden díl za druhým.
Matthew Dicks: Paměti imaginárního kamaráda. O tom, jak děti přemýšlejí a jak vidí svět.
Aimee Benderová: Zvláštní smutek citronového koláče. Neskutečně skvělé! Hlavní hrdinka i její bratr mají speciální schopnosti a každý své vlastní způsoby, jak se s nimi snaží žít. Přivedlo mě to k úplně jiným otázkám o životě, než cokoliv předtím.
Sue Townsendová: Hořké zrání Adriana Molea.
Fiona McFarlaneová: Noční host. Vypráví o osaměle žijící staré dámě, která po nocích slýchává ve svém domě na australském pobřeží tygra. Pak ji začne navštěvovat pečovatelka a kromě uklízení také přetváří a překrucuje realitu, až už žádná realita nezbyde. Je to jemné a poetické.
Sue Townsendová: Pravdivá zpověď Adriana Molea.
Umberto Eco: Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty. Čirá exhibice intelektuálních schopností Umberta Eca a jeho letitého bádání v oblasti jazyka a filosofie. Je skvělé ji číst a mít to vědomí, že je někdo tak nemírně vzdělaný.
Sue Townsendová: Adrian Mole: léta v divočině. Adrian Mole v mém věku. Ten blbec mě celou knížku tak neskutečně štval! Ale ke konci se zdá, že by to s ním nemuselo dopadnout tak beznadějně.

2 komentáře:

Miss Tattooo řekl(a)...

Jsem moc potěšená Adrianem a Koláčem :) Zlatíčko, s Coelho jsem skončila Záhirem - abych si o něm uchovala jakési mínění :)

Iris řekl(a)...

Oba tvoje tipy jsou moje oblíbený, asi si od tebe nechám knižně radit častěji :-)