25.12.14

Vánoční zubnička

Zubnička: příběh se zubní problematikou, při jehož čtení se čtenář směje naúkor postav (pro srovnání viz soudničky a Ivo Jahelka)

V pátek 19.12. večer, v čase, kdy většina plzeňských zubařů uzavřela před Vánoci své ordinace, přihodila se v mých ústech nemilá věc. Kus tvářové sliznice se skřípnul mezi horní a dolní zub moudrosti a už tam zůstal, ať jsem dělala cokoliv. Kousala jsem se do něj při každém pohybu čelisti. Nejdřív jsem tomu nepřikládala důležitost. V sobotu jsem začala být lehce nevrlá a myslet si, že mi zase roste zub. V neděli jsem už ani nemohla hýbat čelistí a koketovala s myšlenkou na návštěvu zubní pohotovosti. Té myšlenky jsem se ovšem zalekla a setrvala až do pondělního rána v bolestech a naději, že můj zubař bude mít ještě otevřeno.
Naděje se ovšem ukázala být planou. V pondělí už ale byla situace nesnesitelná a proto jsem se rozhodla navštívit denní zubní pohotovost v ordinaci jistého lékaře na doubravecké poliklinice. V čekárně jsem zprvu seděla sama a v klidu si četla eseje Umberta Eca. Asi po čtvrt hodině přišla starší paní a začala mě oblažovat svými znalostmi o umění zdejších zubařů. O doktorovi, v jehož čekárně jsme obě seděly, prohlásila, že je to očividně nešikovnej diletant, protože mu všechno trvá hrozně dlouho. Jó paní doktorka B., té to odsejpalo. Ale paní doktorka už je v důchodu. Moje spolučekající to opakovala úplně do zblbnutí a když na ni došla řada, ukázalo se, že cestou ztratila zub, který si šla nechat připevnit. Tak se sebrala a šla domů za strašlivého hudrování slyšitelného na tři patra polikliniky.
Pan doktor byl fajn a během čekání na působení lokální anestezie jsme si příjemně pokecali o medicíně. Jediným trvalým řešením bylo vyndání osmičky vlevo nahoře. Té osmičky, na jejích extrakci jsem už půl roku objednaná, a to na 5.1. Vzhledem k době objednání jsem se hrozně bála, že zákrok bude masakr, ale stolička povolila asi po deseti vteřinách. Odnesla jsem si ji jako trofej a vyrazila nakupovat dárky.
Při večeři jsem kýchla a díra po zubu se rázem změnila v díru do vedlejší nosní dutiny. Zpočátku mi to přišlo nesmírně zábavné a obtěžovala jsem svoje okolí vyfukováním vzduchu z nosu do pusy (nutno dodat, že okolí to rozhodně tak zábavné nepřišlo). Když jsem ale mluvila déle nebo nahlas, šel vzduch opačným směrem, což mě časem začalo dost obtěžovat. Točila se mi z toho hlava.
Ráno jsem se optala odborné knihy a zjistila jsem, že oroantrální komunikace by měla být do 24h po zákroku uzavřena. Zmocnila se mě panika, protože a) už 24h skoro uplynulo a b) návštěva zubaře mi úplně nabourá denní program. Jenže hrozba pěti volných dnů a nacpané čekárny na pohotovosti byla příliš silná. Zavolala jsem zubaři a za chvíli už zase ležela s umrtvenou pusou na křesle. Zubař byl vyveden z míry tím, že jsem si komunikaci sama diagnostikovala a že k ní vůbec došlo, protože při extrakci osmiček k ní obvykle nedochází. Ledaže by měl pacient abnormálně velkou nosní dutinu. Při zašívání komunikace si několikrát vytáhnul už téměř hotový steh. Odcházela jsem se dvěma stehy v horní čelisti, zákazem smrkání a kýchání (skvělé při rýmě,kterou mám) a receptem na širokospektrá antibiotika.
Představa zkažených Vánoc se naplnila v ještě vetším rozsahu, než jsem si původně představovala, ale nakonec to není vůbec tak děsivé. Nemůžu pořádně jíst díky rozkousané tváři a pít alkohol kvůli antibiotikům. Kachně se zelím a knedlíky, po které je mi vždycky blbě, se můžu vysmát do vykostěného hrudníku. Sleduju pohádky s hrnečkem heřmánkového čaje a cítím, jak mi zašitá komunikace prosakuje. Spoléhám na to, že zázrakem sroste někdy v noci a radši nemyslím na to, co mě čeká v nejbližší době. Na studium k pondělní (fakticky 29.12.) zkoušce nemám ani trochu chuti, nemluvě o extrakci špatně postaveného zubu a odstranění gangliomu na levém zápěstí, které mám naplánované na leden. Pokud přijdu o zuby, dají se přinejhorším nahradit protézou. A do nějakého zkušebního programu kybernetických ručních protéz bych se taky mohla dostat.

Žádné komentáře: