Občasník duše

Kosmický večer. Matně oranžový kotouč slunce se pomalu potápí do modrošedého oparu nad několika zvlněnými obzory. Už nesvítí dost silně, nedokáže vrhat stíny, ale stále ještě barví krajinu lichotivým přísvitem do pastelova. Pohled do údolí protínají černé dráty vysokého napětí.
V předvečer nejšílenějšího období mého života je duše klidná. Proplouvá temnou nocí, užasle se rozhlíží a pozoruje. Duše, ta moje nedávno pojmenovaná část, s níž je všechno konečně kompletní. Lidé si libují v čísle tři. Tři možnosti volby, tři princové, tři hlavy draka. Třitisícetřistatřiatřicet stříbrných stříkaček. Tři části člověka, vzestupně dle důležitosti: fyzické, psychické a duše. Když o duši nevíte a vaše tušení její existence není dost silné, snadno vyprahne. Nakrmte ji a zhojí se i hluboké rány. A tak teď nejsem vyděšená. Kdepak. Spíš dojatá a bolestně sentimentální. Stojím na počátku cesty, a stojím tam se zavázanýma očima. Tuším, že přijde okamžik, kdy si pásku z očí strhnu a vykročím, ale ten čas ještě nenastal. V každodenní kradmé blízkosti smrti se citím blíže životu, než jsem kdykoliv žila. Když nevidíte na cestu, vaše smysly jsou bystřejší, ostřejší.
A pak...je to nakonec tak křehké. Jako když vítr rozfoukne odkvetlou pampelišku.

Komentáře

  1. Ty má úžasná, má nejdražší. Je mi ctí s Tebou sdílet radosti i bolesti. Víš, že jsem tu kdykoli pro Tebe. Ráda budu stát vedle Tebe, až Ti ta páska z očí spadne, a kdybys vrávorala v tom prvním kroku, vykročím s Tebou, i kdyby to mělo být do pekel.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky