07.01.14

Rok jeřábů

Někdy touhle dobou to bude rok od jednoho náhodného nákupu, který mi ve výsledku přinesl do života spoustu barev i jiných věcí. Nejsem si jistá, kdy přesně, ale na tom nezáleží. Plus mínus před rokem jsem se vydala do obchoďáku pro zrníčkovou bagetu a cestou k pokladně objevila role nevánočního balicího papíru ve výprodeji. Koupila jsemsi jednu,
a) proto, že jsem se už dlouho chtěla naučit skládat origami a tenhle papír mi připadal ideální. Do té doby jsem o přednáškách produkovala z nudy parníčky ze všeho, co se mi dostalo pod ruku a bylo dostatečně tenké (účtenky, obaly od hašlerek, alobaly od cukroví,...). Parníček představoval nejsložitější skládačku, kterou jsem zvládla.
b) proto, že stála pět korun.

Pár dní nato mě napadl závěs jeřábů, kteří by viseli z mého lustru. A protože bylo zrovna zkouškové, nedala na sebe realizace dlouho čekat. O zkouškovém jde všechno nějak rychleji :)
Tohle byl ten první závěs, jehož originál stále visí na mém lustru:



Maminka mě přesvědčila, abych jeřáby vystavila na Fleru, za což jí upřímně děkuji. Mě tehdy přišlo velmi nereálné, že by si jeřáby kdokoliv koupil. Vždyť je to taková jednoduchá papírová věc, kterou si může každý vyrobit. První kus jsem posílala týden nato.
Pustila jsem se tedy do barevných papírů, které jsem si (prozíravě) schovávala ještě od základky a zkusila další barevné i tvarové variace.

Od té doby vznikla spousta dalších jeřábových závěsů, malých, velkých, krátkých i dlouhých. Spousta z nich na přání zákaznic. Ve Švédsku jsem začala skládat motýly, kteří nedávnou přibyli do repertoáru.
Prodáno celkem 110 závěsů. Plus spousta dalších náušnic, sponek a ozdob.
Realizuju představy barevných kombinací, které mě napadají a které potkávám na toulkách životem. Barvy mě vždycky na tvoření bavily ze všeho nejvíc.
Skládání jeřábů mě uklidňuje, skládám na nudných přednáškách, ve vlaku, u televize.
Mám radost, že moji jeřábi visí někomu doma.
Podle japonské pověsti je třeba složit tisíc ptáčků, aby si člověk mohl něco přát. Jedno přání mám už asi za sebou, možná i druhé a třetí.

Vždycky jsem si přála vyrábět věci z papíru, jen mi ty výsledky přišly příliš pomíjivé na to, abych se tím opravdu zabývala. Najednou mi to nevadí. A nebo jsem na pomíjivost jakožto složku kouzla předmětu získala trochu jiný pohled.






Když se ohlédnu zpátky, přijde mi to občas pořád jako sen. Zároveň se mi zdá, že mám svoje jeřáby celou věčnost. A přitom uběhl teprve rok. Jeden rok a spousta papíru.

3 komentáře:

zitjak řekl(a)...

Zajímavé, zajímavé... taky by mě nenapadlo, že by si je někdo chtěl koupit, ale je vidět, že člověk nikdy neví, co kdo dokáže ocenit. Vypadají opravdu krásně.
A oceňuju tu práci s tím... a šikovnost :-) Kdysi jsem si půjčila knížku o origami (také jsem myslela, že by to mohlo bavit mé neteře). Nikdy jsem z toho nic pořádného nepostavila... jsem manuálně ne příliš zručná a hlavně jsem ty návody nikdy pořádně nepochopila :)))

Jantar řekl(a)...

úplně mimo mísu: já ten nadpis pořád čtu jako rok jestřábů a nemůžu si pomoct

Iris řekl(a)...

zitjak: já už jsem origami zkoušela hodně hodně dřív, ale když se mi ty skládanky začaly doma hromadit, tak jsem přestala, neb jsem neviděla smysl toho. Ale tohle, to je jiné :)

Jantar: neměla jsi náhodou ty rok jestřábů? Že se ti to plete? ;)