Sklizeň

Šla Iris s košíčkem na statek, kde rostou hrušně ještě po Němcích a jabloně taktéž po nich. Nejlepší jablka a hrušky v okolí. Pak jsem upekla bábovku (babi na mě bedlivě dozírala a poradila mi spoustu alchimistických rad) a k ní uvařila másalu. Už dávno jsem naučila svoje prarodiče pít másalu a oni jsou teď ti nejzavilejší másolomilci, které znám. Takhle vypadá svačinová idylka. Bábovka a čaj ze starého svátečního porcelánu. Protože babiččina bábovka je nejfantastičtější pečivo na světě.

Potom tu byl v hrnci vařený kompot. Velmi jednoduchý a velmi působivý. Asi kilo jablek (vlastních, z trhu nebo štípnutých od souseda přes plot, abychom byli dostatečně folklórní) oloupeme a vykrájíme a vyrobíme z nich kousky takové velikosti, jaké si přejeme v kompotu mít. V dostatečně velkém hrnci přivedeme k varu 1,5 až 2 litry vody s 0,5kg cukru na litr, svitkem skořice a hvězdičkou badyánu. Když vaří, nasypeme do vody jablka, udržujeme na teplotě těsně před varem a takhle nevaříme asi pět minut (a průběžně testujeme tvrdost jablek). Když jsou jablíčka dostatečně kompotově měkká, slijeme všechno do misky a čekáme, dokud kompot dostatečně nevystydne, aby se dal jíst. Pro zajímavější chuť v něm můžeme rozmíchat brusinkovou marmeládu (v našem případě asi tři lžíce).
Je to skvělý. Překvapivě nejskvělejší brzo ráno, kdy jsem pohrdka natvrdlým chlebem a nalila si plnou misku. Mňam.

Podzimní sklizně jsou prostě nejvoňavější.