Ve světě lepicích papírků

Za několika dveřmi a dlouhými chodbami se nachází království lepicích papírků, anglicky zvaných post-it. Tím královstvím jsou laboratoře nádorové biologie a spousta přidružených kanceláří.

Papírky jsou všude. Ze začátku mě to neskutečně popouzelo, všechny dostupné volné plochy polepené neonovými čtverečky. Jakákoliv informace k předání druhé osobě se napíše na takovýhle papírek a přilepí se na stůl, protože příjemce zprávy se většinou nenachází na místě, kde by ho ostatní čekali. (což je, jak kdosi pravil, podstata práce v laboratoři. Pracujete na pokusech a když nemáte žádné pokusy, neumusíte tam být. V praxi to ovšem vypadá tak, že tam jste do osmi do večera každý den, protože čekáte, až vám doběhne ten poslední gel.)

Jenže časem jsem také objevila jejich půvaby. Psát na lepicí papírky je totiž o dost lepší než na ty nelepicí. Přinejmenším neodletí o kus dál při sebemenším závanu od dveří.

Můžete jimi lepit vzkazy na skříně a jiné svislé povrchy. Taky na okno, parapet, obrazovku od notebooku, topení a spol.

Skvěle drží na papíře, takže hodnoty, se kterými zrovna pracujete, si prostě nalepíte na stranu, kde píšete, a pak je buď vyhodíte, nebo přelepíte jinam. Není třeba pořád listovat tam a zpátky.

Už mám v pokoji několik takových seznamů, převážně typu až se vrátím do Plzně, tak:…

Dokonce se ukázalo, že je lze sehnat i v jiných než neonových odstínech :)