Fika! (a jablkový koláč)

Kolegyně mi jednou říkala, že nejpodstatnější švédské slovo, které potřebuju znát, je fika (čteme fi-ika, takové hodně protažené i, skoro jako kdyby tam byly dvě).
Fika je pauza na kafe a něco sladkého. Švédi ji praktikují skoro všude. Pořádají se fiky na pracovišti, doma, na konferenci, v partě kamarádů. Všichni zúčastnění si sednou ke stolu (nebo třeba na trávník jako piknik) a povídají sí, je to příjemná, kolektiv stmelující událost.
Naše laboratorní skupina má společnou fiku vždycky v pátek ve dvě hodiny. Pokaždé se přihlásí/je vybrán nějaký dobrovolník/nešťastník/oslavenec, který upeče něco koláčovitého, kafe je erární.
Tenhle týden jsem pekla já, s tím, že ve středu odjíždím, takže je to farewell fika. Měla jsem docela strach, jak bude můj výtvor vypadat, protože a) jsem pekla v kolejní kuchyni, kde se nepředpokládá, že v ní někdo bude péct pečivo, a podle toho taky vypadá vybavení (zážitky viz předchozí příspěvěk) a b) čokoládový koláč a cupcakes, které minulý týden přinesla Elin, zřejmě dotyčná vystřihla přímo z lajfstajlového magazínu. Ty koláčky fakt měly i barevnou polevu s drobounkejma cukrovejma lístečkama.
Včera, když jsem se táhla obtěžkána nákupem šest pater do schodů, říkala jsem si, proč to vlastně dělám. Protože ráda peču a tenhle recept jsem chtěla dlouho vyzkoušet (a protože chodit do schodů je zdravý :) )

Rozhodla jsem se upéct tak řečený apple pie, neboli dvojitý koláč s jablky. Jedna vrstva celkem křehkého těsta nahoře, jedna dole a mezitím se pěkně podusí jablka.

Původní recept zní takto (na dortovou formu):
300g hladké mouky
3/4 lžičky soli
175g másla
1 vejce
2 lžičky cukru krupice/krystal

Přetransponováno podle potřeb kuchyně bez váhy:
2 čtvrtlitrové hrnky mouky
3/4 lžičky soli
půl kostky másla
1 vejce
2 lžičky cukru krupice
2-3 lžíce mléka

Smícháme sypké substance, do nich nakrájíme máslo na co nejmenší kousky. Máslo se snažíme zapracovat do směsi rukama. Když začneme propadat zoufalství, že to není možné, přidáme trochu mléka, což nás na chvíli uklidní. Až to nepůjde ani tak, přidáme lehce našlehané vejce. Teď už nezbývá než hodit zoufalství za hlavu a hníst, protože nakonec to jde.
Těsto rozdělíme na menší a větší část (cca v poměru zlatého řezu, 1,61803398874­989484(...):1), obě vyválíme na placku silnou asi 3mm. Větší částí vyložíme formu. Do ní umístíme náplň (dá se použít jakékoliv sezónní ovoce):

3 hodně velká jablka/6 normálních jablek, vykrojených, oloupaných a nakrájených na tenké plátky
6 polévkových lžic krystalového cukru, závisí ovšem na sladkosti jablek
Skořice dle chuti, já jsem dala 4 lžičky

Jablka s cukrem a skořicí promícháme v misce, naplníme jimi koláč a přikryjeme horní vrstvou. Snažíme se, aby se těsto horní a spodní vrstvy nějak rozumně spojilo (nechce se mu). Kdo má zbylé těsto a pevné nervy, může se pokusit vyrobit koláči ozdobné okraje či nějaké lístečkové zdobení. Horní vrstvu nakrojíme, aby z jablek mohla unikat při pečení pára, s tím si lze taky ozdobně vyhrát.
Na závěr povrch koláče posypeme rovnoměrně kryctalovým cukrem, vypadá po upečení zasněženě a cukr na něm drží, na rozdíl od pocukrování až po vytažení z trouby.
Pečeme cca 40 minut na 220°C. Pokud povrch koláče začne vypadat upečeně příliš brzy, přikryjeme ho alobalem, aby se nepřipekl.

Koláče se mi vyvedly, fika taktéž. Někdo ještě připravil vanilkovou omáčku (kterou tady jedí úplně ke všemu sladkému) a k jablkům a příjemně křupavému těstu se moc hodila.

Pekla jsem v rendlíku s uchem a velém rendlíku bez ucha (=co se našlo) Ale nutno dodat, že když se vyndaly na podnos, vypadaly koláče úplně líp. Jako by přišly z nějaké anglické venkovské usedlosti, fakt.