Balíček poslední záchrany

Stala se mi taková nemilá věc. Když jsem si doma balila, byla jsem poněkud ve stresu. Takže jsem bez přemýšlení sáhla po kabelech a vzala něco, co vypadalo jako dvě části mojí nabíječky na foťák. Později, a to minulý čtvrtek večer, už ve Švédsku, když na foťáku začala blikat oranžová kontrolka vybité baterky, se ale ukázalo, že to nebyla tak úplně pravda. Zatímco ta část, která se zapojuje do zásuvky k foťáku skutečně patřila, ta druhá, důležitější, s USB na jednom konci a připojením k přístroji na konci druhém, se ukázala být podobným kabelem od mého starého mobilu. Sakra. Nemohla jsem z toho spát, takže jsem ještě v noci napsala mamince, jestli by mi kabel neposlala.
Pak tu byla ještě druhá záležitost. Když už jsem měla zabaleno, dospěla jsem k závěru, že ve Švédsku ž bude pravděpodobně podzim a otevřené boty na podpatku vyměnila za uzavřené. Přišla jsem k botníku, vzala ty nejpohodlnější a zapakovala je. Bohužel jsem si ale nezkontrolovala stav podpatků, takže mě při vybalování čekalo nemilé překvapení v podobě patníků sešlapaných na jedné straně až na nulu. Přidala jsem info o potřebě dalších bot do mailu a čekala na spásný balíček.
Foťák mi vydržel až do čtvrtka, protože jsem zavzpomínala na staré časy a fotila jen vybrané kvalitní pohledy jako za dob aparátů s filmem uvnitř.
A v pátek jsem našla ve schránce oznámení z pošty. Moje radost ještě vzrostla, když jsem z nalepeného lístečku zjistila, že poštovní pobočka v supermarketu má otevřeno každý den do 22:00 (a to i o víkendu, stejně jako supermarket).
Mám boty a nabitý foťák. Co víc si přát. Tak jsem se dneska hodila do gala a vydala se i s foťákem do muzea moderního umění.


Komentáře

Oblíbené příspěvky