25.08.13

O příspěvcích švédských králů k dobové módě

Každý má své výstřelky. Ovšem pokud jste král, a zvláště pokud jste král evropské velmoci v období její největší síly, můžete tím leccos ovlivnit.
(psáno podle informací pochycených na prohlídce Drottningsholmu. Omlouvám se za případné faktografické chyby)

Král Adolf I. Fridrich byl velkým milovníkem jídla. Jakéhokoliv jídla. S oblibou míchal švédskou a německou kuchyni a a při své poslední večeři, po které léta jeho přejídání kulminovaly v podobě infarktu myokardu, snědlo zhruba toto: humra, kaviár, uzené sledě, kysané zelí, zelnou polévku, šampaňské a čtrnáct porcí svého oblíbeného desertu – semla (tradiční švédský moučník – kulatá bulka z bílého těsta, plněná sladkou nádivkou), máčených v horkém mléce.
Za jeho posledních let za jeho posledních let se na švédském královském dvoře rozšířila nová móda. Protože král díky narůstající objemnosti nemohl dopnout kabát, začali si dvořané šít úzké kabáty. Ty také nešly dopnout a král tak nepůsobil nepatřičně.

Když se na dvůr rozšířila z Versailles francouzská móda, v té době velmi prostorově a finančně náročná, utrácela za její dovoz švédská šlechta neskutečné peníze. Byli i tací, kteří se neustálými nákupy těžkých krinolín a vyšívaných kabátů dokázali přivést k bankrotu. Král (těžko říct který) přišel v té době s velmi osvíceným nápadem - pro všechny u dvora zavedl jednotný oděv. Pánové nosili černé šaty s červenou šerpou a lemováním, dámy červené róby se zlatými detaily. Pro události mimo hlavní město a Drottningholm pak byl "venkovský oděv" - šedý oblek a jednoduché šedé šaty bez krinolíny.
Opatření mělo ještě další výhodu. Král s královnou měli za všech okolností nejzářivější a nejdražší oblečení, protože pro ně tato pravidla neplatila.

Žádné komentáře: