30.08.13

Koupání

Představte si ráno, kdy je vzduch chladný, ale ještě je cítit, že takový nezůstane celý den. K tomu klidnou hladinu jezera, které od vaší postele dělí jen asi půl kilometru (a cca 250 schodů, ale nebuďme puntičkáři). Tak přesně si teďka každý den užívám. S většími či menšími variacemi, poslední dobou zejména na téma tvar a intenzita šedosti oblaků. Chodím plavat do jezera Malären každý den a jen zřídkakdy jsem na mole pod kolejí sama. Je to moc příjemné, taková lehká ranní droga. A upřímně, co je studená sprcha v porovnání s tímhle (kromě toho na koleji teče studená jenom večer, když se spotřebuje teplá a o studenou nikdo nestojí, ráno je taková...přihřátá)
Ovšem poprvé...to jsem se trochu bála, jaké to bude. Bylo vcelku chladno, když jsem se v půl sedmé vykopala z postele. Když jsem seběhla schody k vodě, na mole už se chystal ke koupeli postarší manželský pár. Když jsem jim řekla, že se du koupat poprvé, smáli se a byli potěšeni, že se našel "another brave one".
Brave one tedy slezl po schůdcích a opatrně namočil do vody obligátní špičku nohy. A ono to nebylo tak hrozné! Po chvíli plavání byla voda dokonce teplá.
Plavala jsem ve slabém ranním slunci kolem stulíků, které zrovna zvedly poupata nad hladinu, a vlny se šířily po zrcadlové hladině až ke staré lodi odstavené u ostrůku naproti. Často si přeju, aby voda na chvíli znehybněla a já se mohla té sklovitě hladké hladiny dotknout, pohladit si ji.
A když mám pocit, že voda začíná být moc studená, vzpomenu si na rána v Úterském potoce. Na jeho žiletkový proud, který znecitlivoval každou část těla, které se dotkl. Na Úterák hned tak něco nemá :)



Žádné komentáře: