11.06.13

Malé radosti života: měsíc první

Práce s třetinou drátěného kartáče (zbytek se poděl neznámo kam), kdy jsem se snažila odřít mech z větviček předtím, než je nastříkám lakem a pověsím na ně jeřáby.
Focení kapiček zbylých na kytkách po děšti.
Chození v májovém deštíku. Ačkoliv byla zima a vítr foukal do ksichtu a musela jsem si za zády schovávat kaiserky v papírovém pytlíku, aby vůbec přežily cestu domů. Stejně to bylo výborný.
Kdybych si mohla něco zakonzervovat do plechovky a ve vhodných chvílích se k tomu vracet, byla by to vůně šeříku za vlahého jarního večera.
Výhled ze stepního kopečku s vlnící se trávou.
Listolet a večer pod kaštany.
Skartování. Ne že bych měla nějaké dokumenty k ukrytí před tajnou službou, ale skartuju časopisy určené k vyhození a používám je jako výplň do krabic s jeřáby. Po neustálých činnostech konstruktivních je skvělé dopřát si také nějakou destruktivní.
Pozorování včel, jak jedna po druhé stále stejně přistávají na česně, nohy obtěžkané pylovými košíčky různých barev. Jako by se nechumelilo. A ono se opravdu nechumelí.
Dupání do dřevěné podlahy při irském koncertě. Okovanýma botama, až to duní.
Dočtení kapitoly v učebnici patologie.
Baroko. Tak dynamické. Tak symetrické.
Poslouchání rainymoodu je to jediné, co mě drží v jakž takž stabilním stavu. Pouštím si ho i když venku prší, a dělá mi to paradoxně dobře (i když ten déšť venku moc ne). Cítím se potom tak nějak vnitřně umytá.
Vaření a postupná konzumace šípkového čaje.
Bezcílné sledování Futuramy ve chvílích, kdy tlak svědomí na chvíli povolí a ono mi to dovolí.
Vymýšlení barevných kombinací jeřábů (i když bych se měla věnovat patologii).
Večerní hovory s mami.
Nákup barevných papírů.
Uklízení studijního nepořádku pěkně zpátky do poliček.
Čaj. Čaj, čaj a zase čaj. Čajové moře. Čajové nádobí.
Slunce.
Běhání s Rexem v dešti.
Potřesení rukou s profesorkou patologie.
Civění do zdi. Beze srandy, po dvou týdnech civění do Povýšila je to velmi osvěžující činnost.
Pocit, že netrpím žádnou strašlivou chorbou.

Žádné komentáře: